Období: rok 2014

Neuběhl ještě ani rok a Železná panna je tu zpátky. Ačkoliv kapela nejprve avizovala pouze několik koncertů, vesměs na festivalech, nakonec se druhá část Maiden England rozrostla do dvou desítek akcí a jeden termín se našel i pro Českou republiku. Poměrně překvapivě ale bylo za místo konání vybráno Brno, ba co víc, z anonce na koncert to vyznělo tak, jako že si ho vybrali sami muzikanti. No nevím, hádat se nebudu. Každopádně moravská metropole dokázala, že to byla volba správná. Jisté výhrady byly ke kapacitě Velodromu, na druhou stranu je určitě lepší vyprodaný menší prostor, pokud je zaplněn skutečnými fanoušky. Přesně tak to taky bylo. číst dál

V posledních letech není jednoduché, být fanouškem pražské Slavie, ale právě skončená sezóna byla pro červenobílý národ naprostým očistcem. O ligovou příslušnost se musel obávat do posledních minut závěrečného kola, přičemž objektivně musel uznat, že sestup by byl maximálně spravedlivý. Slavia se prezentovala nejhorším herním projevem ze všech šestnácti účastníků první ligy, vstřelila nejméně branek a jen obrany Olomouce a Jablonce jich inkasovaly víc. K tomu ty nevídané domácí debakly s Teplicemi /0-7/ a Mladou Boleslaví /0-4/, nebo nážez v jinak tragické Olomouci /1-5/.Ne, Slavia opravdu nehrála o záchranu náhodou, to se spíš náhodou zachránila, lépe řečeno byla zachráněna.  číst dál

Ohlédnutí za letošním Metalfestem začnu trochu zeširoka. Agentura Pragokoncert pořádá v České republice dva velké festivaly, kromě plzeňské metalové sešlosti ještě větší vizovický Masters of Rock. Kromě těchto akcí tu máme ještě Brutal Assault, Basinfirefest a mnoho dalších festů a samostatných koncertů, což znamená, že se Českou kotlinou proženou každé léto nějaké tři stovky kapel, spíš víc. Tudíž mi nepřijde úplně úplně normální, že rok co rok čtu v internetových diskuzích nářky na to, že jezdí pořád ty samé spolky. Remcání na cokoliv je český národní sport, ale když nějaká kapela zrovna nejede turné, nebo je na jiném festivalu, tak zkrátka nemůže být na Metalfestu, přičemž jsem přesvědčen, že když na něm bude příští rok, bude se zase nadávat, proč tam je zrovna tahle kapela. Nějak jste si, především vy mladí zvykli, že vám všechno přijede pod čumák a pak si ještě stěžujete, že vám to pod čumák jezdí moc často. Naše generace, která musela cestovat stovky kilometrů, aby viděla své hrdiny, je za každý podobný fesťák vděčná. A taky víme, že v tomto ročním období svítí slunce nějakých šestnáct hodin, tudíž nemohou všechny kapely hrát za tmy. číst dál

Dvacet pět let už brázdí metalové vody koráb AXXIS, jehož stěžejní postavou je absolutně nepřehlédnutelný frontman Bernhard Weiss. A když čtvrtstoletí, tak s pořádnou oslavou v podobě dvojalba. Však si také pánové s novinkou dali na čas, poslední album vyšlo už téměř před pěti lety. Ano, mám na mysli CD Utopia, kulturní zločin nazvaný reDISCOve/red/ nepočítám. číst dál

Kluci z kapely tlačí, protože taky potřebují být z něčeho živi, firma se rovněž hlásí o svá práva...co má chudák Tobias Sammet dělat? Megaúspěšnou AVANTASII odložit k ledu a rychle něco vymyslet pro domovskou kapelu. Sám Tobi v podstatě přiznává, že takhle nějak to bylo a ono se zdá, že to není úplně od věci, pracovat trochu ve stresu. Ne snad, že by EDGUY spáchali nějaké veledílo, ale zase to není žádný průšvih. Rozhodně je to mnohem lepší, než poslední dvě alba, z nichž je patrné, že se Sammet nedokáže rozhodnout, co vlastně chce s EDGUY hrát.  Na novince je to jasné, hrát se bude konečně... číst dál

Nechybělo moc a album ani nemuselo vyjít, rozhodně ne v podobě, ve které nakonec vyšlo. Ani požár, který zachvátil hamburské Hammer studio ale nedokázal zastavit paprsky pana Hansena. Materiál se podařilo zachránit, práce se dokončila jinde a Empire of The Undead světlo světa spatřila. Titulní song a píseň Master of Cofusion jsme měli možnost slyšet už před /zatím/ poslední Hellish Tour, kdy byly součástí absolutně zbytečného EP, takže jakás takás představa o tom, co nás čeká, by byla, i když...čekat u GAMMA RAY nějaký stylový veletoč může jenom podivín.Samozřejmě se žádný nekoná. číst dál

Vážený pane Šilhavý, číst dál

Na Bílou sobotu se v České Lípě odehrál souboj generací. Tedy souboj úplně ne, spíš přátelský zápas a aby to bylo úplně stylové, hrálo se  ve jménu Otce i Syna, jen Duch Svatý se nedostavil. Dvě spřátelené a krví spřízněné kapely vyrazily na turné, jímž dokázaly, že jsou jedna krev a že muzika má být především zábava. číst dál

Padněte na kolena, přichází Jeho veličenstvo Grand Master Jaldaboath se svou družinou! Britští metaloví Monty Pythoni obšťastnili lidstvo druhým veledílem, které se zcela jistě zapíše do dějin světového metalu. A když ne, tak do dějin srandy určitě. Kdo zná debutové album The Rise of The Heraldic Beasts, ví, o čem je řeč, kdo ho nezná, tomu to může být jedno, ale po poslechu novinky ho bude určitě shánět. číst dál

Nemám rád kapely v maskách. GWAR jsem ještě nějak pobral, ale SLIPKNOT, neřkuli LORDI už mi přišli tak nějak směšní. Strhávat na sebe pozornost maskami, když už to nejde muzikou, to je možná ten nejlacinější trik, který může kapela použít. Vlastně ne, ještě jinak na to šly dámy z ROCK BITCH, ty na sobě obvykle neměly nic. číst dál

ARAKAIN je k neutahání. Od roku 2011, kdy vyšlo album Homo Sapiens...? kapela monstrózním způsobem oslavila třicet let na scéně a zavzpomínala na kořeny při retro turné k deskám Thrash The Trash a Schizofrenie. Slušná porce na období necelých tří let.Teď se tedy hlásí o slovo s novinkou a to je v českých metalových vodách vždycky událost. Už proto, že s každým novým albem musí obhajovat své výsadní postavení. A hned na úvod je třeba říct, že i tentokrát se to povedlo. číst dál

Bylo jednou jedno Hovado. Moc toho neumělo a bylo hloupé, proto taky bylo Hovado, ale protože i ono chtělo mít pocit důležitosti, stalo se fotbalovým fanouškem. Lépe řečeno, začalo chodit na fotbal, protože samotná hra milé Hovado nijak nezajímala, spíš to, co se děje okolo. Jiné Hovado totiž našemu Hovadu prozradilo, že na fotbale je sranda a v podstatě beztrestně se tam dá dělat cokoliv. číst dál

FREEDOM CALL vydali nové album. To je informace, která by v podstatě mohla stačit, neboť říká vše. Vysmátá partička okolo Chrise Baye si už dávno vypěstovala svůj styl, který nehodlá měnit, což jí spousta rejpalů nechce odpustit. Mě osobně to nevadí, ba dokonce to vítám. Na šíření nakažlivého optimismu nevidím nic špatného a když se to dělá tak, jak to dělají FREEDOM CALL, je mi to ještě sympatičtější. Škarohlídi se můžou stavět na hlavu, ale vymyslet opravdu silnou melodii, to není nic jednoduchého. K ovládnutí nástroje stačí trocha talentu a dá se to nadřít, totéž lze říct o zpěvu, ale me... číst dál

Už nějaký čas si říkám, proč se žádné české kapele nepodařilo dosáhnout takového úspěchu, jako polským BEHEMOTH. Ano, jistého uznání dosáhli KRABATHOR, slova chvály sklízejí za hranicemi třeba MASTER´S HAMMER, ale nikomu se nepodařilo to, aby jeho album bylo jedním z nejočekávanějších počinů roku. A aby také bylo jedním z nejlepších alb roku! číst dál

Mnoho se změnilo v GAMMA RAY od jejich poslední návštěvy. Kapela dovydala zbytek písní kEmpire of The Undead a zbytečné EP povýšila na regulérní album, vyměnila bubeníka, vyhořelo jí studio a Kai Hansen potkal Abraháma. Za ten zhruba rok je to poměrně slušná nálož událostí. Zahájit turné na podporu nové desky se kapela rozhodla v pražské Retro Music Hall, osm dní před plánovaným vydáním nového materiálu, za podpory dvou italských smeček. číst dál