Období: srpen 2013

Už pátý  rok má fotbalová liga pro slávistického fanouška stejný průběh : Nadšení-očekávání-rozčarování-zklamání-rezignace. Mění se jen intervaly mezi jednotlivými fázemi, jinak nic. Až letos. Hned zkraje soutěže přišla nová fáze: ponížení. Historický debakl z Teplicemi je ale jenom logickým vyústěním situace, ze které tak nějak není cesta ven. číst dál

"Jak primitivní." číst dál

S následovníkem loňského výtečného debutu Spell Eater přicházejí kalifornští HUNTRESS. Kapela, která stojí a padá s hlasem divoženky Jill Janus, byla fandy přijata velmi přívětivě, takže k žádné dramatické změně neměla důvod. Přesto je pro mne novinka lehkým zklamáním, HUNTRESS totiž dost citelně ubrali. Osmdesátkový metal, který na prvotině občas prořízl záblesk power/speed/thrash metalu sice zůstal, ovšem, tentokrát se trochu víc přiblížil Americe. Pravda, muzikanti působí trochu vyhranějším dojmem, jednotlivé songy jsou o něco víc nápaditější, ale tak nějak se vytratil drajv, což se netýká jen hráčů, ale i Jill. Výhrady,které se ke zpěvu vystudované operní pěvkyně objevily po vydání prvního alba mě pobavily a snad ani nemá smysl je komentovat. Nicméně tentokrát mě krásná frontwoman neuchvátila tolik, jako před rokem. Je to dáno tím, že se věnuje mnohem víc zpěvu, což se od zpěvačky tak nějak očekává, ale mě dost chybí její skřehotání, kdy by si ji člověk klidně spletl s Kingem Diamondem. Dojde na něj sice taky, ale už v množství menším než malém. Nebudu tvrdit, že to bylo to nejdůležitější, proč jsem HUNTRESS poslouchal, ale taky se nebudu tvářit, že mi teď nepřipadají jen jako jedna z mnoha kapel, kde za mikrofonem stojí žena. číst dál