Období: rok 2013

I kdyby v právě končícím roce na Václaváku přistáli mimozemšťani, před barákem mi vytryskla ropa a vypuknul světový mír, budu si ho pamatovat především kvůli neuvěřitelnému sedmigólovému debaklu, který pražské Slavii uštědřily Teplice. Pro slávisty to dobrý rok rozhodně nebyl. A co z běžného pohledu ? číst dál

Zásek číslo dvě poslala do světa řecká partička s veselým názvem SATAN´S WRATH. Ta od debutu Galloping Blasphemy doznala podstatného rozšíření. Původní duo se rozrostlo o další dva členy, takže dnes už SATAN´S WRATH konečně vypadají jako kapela a také hudebně tak nějak dospěli. Tedy v rámci možností a ochoty dospět. číst dál

Takže tu máme už pár let jakousi údajnou Velkou thrashovou čtyřku. Americkou, přesněji řečeno. METALLICA, SLAYER, MEGADETH a ANTHRAX. Tak si tahle jména napište na jednu polovinu papíru a na druhou napište třeba TESTAMENT, EXODUS, OVERKILL a DEATH ANGEL. A teď mi někdo řekněte, která z těch dvou čtyřek je víc thrash?Posledně jmenovaná smečka se právě přihlásila o slovo albem The Dream Calls For Blood a udělala to s takovou razancí, že se z toho protočily panenky i Mr. Hammetovi. Není divu, tohle je totiž jízda, na kterou už METALLICA může jenom vzpomínat. Je mi jedno, jestli hudebně-finanční monstrum prodá miliardu desek nebo jestli příští koncert odehraje na Marsu, thrash metal je něco jiného, než co produkuje posledních cca dvacet let. Thrash metal je to, co produkují DEATH ANGEL! číst dál

Jestliže se kapela jmenuje BLAZON STONE  a její album nese název Return To Port Royal, dělá to dojem buď revivalu nebo nějakého sranda bandu. Omyl, švédské těleso bere muziku naprosto vážně a svou poctu německé legendě RUNNING WILD vyjadřuje tím nejlepším možným způsobem. Je runningwildštější než RUNNING WILD! číst dál

Kdyby mělo jít o sportovní utkání, napsal bych SOULFLY : SEPULTURA 1-0 po prodloužení a po velmi nezáživném průběhu. Nad tím, co letos obě kapely spáchaly opravdu nejásám. Dílo Maxovy družiny je přece jen o něco lepší, ale je to jako s jednookým a slepým. Na tom, co stvořila SEPULTURA je opravdu nejzajímavější ten ukrutně dlouhý název. číst dál

Vánoce, vánoce přicházejí, zpívejme přátelé… A proč to nevzít doslova? číst dál

Bylo by možné, aby se stal Radovan Krejčíř ministrem vnitra? Česká republika je sice zemí neomezených  možností, ale  tohle by asi opravdu možné nebylo ani u nás. Pro jistotu si ale odpověď na tuto hloupou otázku zdůvodněme. Nešlo by to, protože Radovan Krejčíř je zločinec a nemůže šéfovat policistům. Že je to přece jasné? Tak proč proboha někdo vážně uvažuje nad tím, že křeslo ministra financí obsadí podnikatel a majitel obří firmy? číst dál

„Dobrý den , dobrou chuť, pokud máte co jíst. “   číst dál

Dalo se to čekat, turné jako ohlédnutí za klasickými alby už spáchali IRON MAIDEN a METALLICA, takže bylo jen otázkou času, kdy tahle móda dorazí k nám. A kdo jiný by se měl do podobné záležitosti pustit, než česká metalová veličina ARAKAIN. Thrash The Trash a Schizofrenie, dvě desky, které neoddiskutovatelně patří do zlatého fondu tuzemského metalu, si kapela připomíná na turné, které se premiérově celé odehrává v klubech. Generálku pro tento chvályhodný počin si pánové uspořádali na loňském plzeňském Metalfestu a letos na podzim to rozjeli naostro. číst dál

Všichni milujeme Lemmyho! Lemmy je frajer a každá deska, kterou se svou družinou vydá, je skvělá! Minimálně v posledních dvaceti letech mám pocit, že takhle nějak to funguje. MOTÖRHEAD požívají jakýsi zvláštní status, podle něhož je nevhodné jejich alba kritizovat. Pravda, mizernou desku kapela nevydala opravdu nikdy a za to, že v kariéře neuhnula ze své cesty ani o milimetr si skutečně respekt zaslouží, jen těch poklon, pokleků a pukrlat je na můj vkus trošku moc. To poslední, čím mě kapela fakt usadila byly nahrávky 1916 a March Ör Die, přičemž, jak jsem s léty zjistil, ta druhá jmenovaná se líbí pravděpodobně jenom mě. číst dál

Nemám rád Křížka! Moje averze vůči němu začala s jeho nástupem do CITRONU, kde svým svérázným způsobem prznil písně Standy Hranického, zesílila, když založil KREYSON tak, že na radu manažera rozebral konkurenci, a vrcholu dosáhla v dobách hudebního terorismu, který dostal název DAMIENS. Vždy, když toho pána vidím, jak se cpe zpět do metalové stáje, vzpomenu si na rozhovor v Magazínu MFD, kde prohlásil, že chce být moderní a metalisti ať sedí v hospodě a koukají na fotbal. číst dál

Jestliže se do tak malé zemičky, jako je Česká republika, vrátíte po přibližně třech měsících a máte vyprodáno, znamená to, že už jste asi docela našlápnutá kapela. POWERWOLF jsou momentálně v neuvěřitelném laufu a hodlají toho využít, tudíž jednou ze zastávek Wolfsnächte Tour byla i Praha. Nevím, koho napadlo, poslat tuhle smečku původně do klubu Nová Chmelnice, ale od začátku bylo jasné, že dojde k přesunu. A kdyby před pár dny nedošlo k potvrzení účasti kapely na plzeňském METALFESTU 2014, asi by se stěhovalo jinam, než do Retro Music Hall. Ovšem pořadatelům stačil vyprodaný menší sál a ti nešťastní mohou vyrazit v létě do Plzně. číst dál

Alba SOULFLY připomínají spíš jakýsi all stars výběr, než regulérní řadové desky normálně fungující kapely. Na každé nahrávce jiná sestava, k tomu zástup hostů, kteří se chopí tu nástroje, tu mikrofonu...nevím, jestli je tohle přesně to, co čekám od metalové kapely. SOULFLY je pro mne, kromě tradičního Maxova řevu, především kytarista Marc Rizzo. To on je tou přidanou hodnotou, kvůli níž neodkládám novinky po pár posleších. S veškerou úctou k Maxovi a všem dalším zúčastněným, nebýt Marcovi kytary, šli by SOULFLY o třídu níž. číst dál

Klání sedmilhářů, honosně nazvané VOLBY, skončilo. Křesla v Poslanecké sněmovně jsou obsazena a na nějaký čas máme zase klid. Jak dlouhý ten čas bude, těžko odhadovat. Jen bych chtěl věřit, že obrázky slibujících figurek zmizí dřív, než přijdou další volby. Ty letošní dopadly tak, jak dopadly a jejich výsledky nijak hodnotit nechci. Ukázaly, že k úspěchu stačí dostatek peněz a že prostý lid začíná mít dost těch, kdož se v řízení země střídají od listopadu 1989. Je to dobře, nebo špatně? Nevím, ale chtěl bych se podívat na to, jak zúčastnění naložili s prostorem, který dostali k tomu, aby nás přesvědčili, že právě oni jsou ti, kteří mají být /Vy/voleni. číst dál

Trvalo to dlouho, než se Jaromír Nohavica odhodlal /nebo nechal přemluvit/ k vystoupení v pražské O2 Aréně, ale když už k tomu došlo, tak to opravdu stálo za to. Nejprve s podporou symfonického orchestru a druhý den tak, jak mu sedí nejvíc, jen s občasnou výpomocí akordeonisty Roberta Kusmierského. Nejsem fanoušek symfonických aranží, zastávám názor, že nejlepší je originál, tudíž jsem se do Vysočan vydal až na čtvrteční koncert. A jak jsem zjistil z různých zdrojů, přes vysokou kvalitu středeční Nohavicovi show, byla ta druhá ještě lepší. Musela být, zážitek to totiž byl absolutní!!! číst dál