Všichni milujeme Lemmyho! Lemmy je frajer a každá deska, kterou se svou družinou vydá, je skvělá! Minimálně v posledních dvaceti letech mám pocit, že takhle nějak to funguje. MOTÖRHEAD požívají jakýsi zvláštní status, podle něhož je nevhodné jejich alba kritizovat. Pravda, mizernou desku kapela nevydala opravdu nikdy a za to, že v kariéře neuhnula ze své cesty ani o milimetr si skutečně respekt zaslouží, jen těch poklon, pokleků a pukrlat je na můj vkus trošku moc. To poslední, čím mě kapela fakt usadila byly nahrávky 1916 a March Ör Die, přičemž, jak jsem s léty zjistil, ta druhá jmenovaná se líbí pravděpodobně jenom mě.
Aftershock jsem tedy očekával bez napětí, s přesvědčením, že dostanu to co vždycky: ostrý, špinavý a přitvrzený Rock ´n´ Roll. A protože jsem přesně tohle dostal, nechápu, proč to album poslouchám pořád dokola a líbí se mi čím dál tím víc. Nevím, jestli se stalo něco se mnou, nebo s kapelou, ale najednou si říkám, proč jsou tzv. klasická alba lepší, než ta současná? Oč jsou písně jako Overkill nebo Ace of Spades lepší, než třeba Heartbreaker, End of Time a Paralyzed? Odpověď na to je jednoduchá, mezi těmi alby a songy není žádný rozdíl, vyjma data vydání. Kdyby Aftershock vyšel někdy na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, je z něj dnes kult, což by si, věru, zasloužil. Už třeba proto, že tehdy kapelu nehnala před sebou fenomenální mlátička Mikkey Dee.
Přestože stěžejní hitovky MOTÖRHEAD – historické i novinkové – jsou rychlé vypalovačky, dovolil bych si z nové desky vypíchnout především dvě pomalejší skladby. Lost Woman Blues, píseň, z níž čiší atmosféra zakouřeného baru, kde na pódiu trio chlápků předvádí, kde jsou kořeny rocku, a Dust And Glass, song z podobného soudku, vyšperkovaný ještě navíc Lemmyho projevem. Skoro bych se hádal, že místo něj stojí u mikrofonu Udo Dirkschneider.
Ne, doba už dávno není nakloněna vzniku kultovních desek, takže ani Aftershock se jí nestane. Většina fanoušků bude i nadále sjíždět hlavně pravěk. Nevadí, mně by stačilo, kdybych měl možnost tenhle materiál aspoň jednou vidět naživo. Při Lemmyho zdravotních problémech není vůbec jisté, že se kapela ještě někdy vydá do Evropy.
2024 ©