Třikrát v historii stáli Accept na rozcestí.Poprvé to bylo v roce 1987 po odchodu Udo Dirkschneidera a tehdy to nedopadlo dobře.Velmi povedená deska Eat The Heat nikoho nezajímala,kdekdo razil názor,že Accept bez Uda nejsou to pravé.Rozuměl jsem tomu,měl jsem to tak tehdy také a desku jsem docenil až po pár letech.Druhý mezník přišel roku1993.Udo se slavně vrátil a album Objection Overruled bylo mimořádně vydařené.Zdálo se,že se věci dostaly do normálu a kapela pošlape vesele dál.Bohužel,deska Death Row /1994/ žádný velký úspěch nezaznamenalo,čemuž se nelze divit,album opravdu nepatří do zlatého fondu heavy metalu.Hřebík do rakve znamenal následující Predator /1996/.Upřímně řečeno,dodnes nevím,co tím pánové sledovali.Do kapely se vplížila nepohoda,příliš mnoho lidí chtělo rozhodovat o směru,kterým se půjde a z alba je to cítit od prvních tónů.A když Udo,který odmítl opustit svou kapelu se kterou vydával jednu desku lepší než druhou,zdálo se,že Kovové srdce definitivně dotlouklo.Pokusy o resuscitaci v podobě několika festivalových vystoupení se nezdařily a frontman definitivně deklaroval nezájem.Accept R.I.P.
číst dál