Zásek číslo dvě poslala do světa řecká partička s veselým názvem SATAN´S WRATH. Ta od debutu Galloping Blasphemy doznala podstatného rozšíření. Původní duo se rozrostlo o další dva členy, takže dnes už SATAN´S WRATH konečně vypadají jako kapela a také hudebně tak nějak dospěli. Tedy v rámci možností a ochoty dospět.
Žádné velké změny se totiž, co se hudby týče, nekonají. Ani se s tím nedalo počítat, kdo zná názory Tase Danazogloua, hlavního mozku Satanových vyslanců, ten ví, že s nějakou modernou nebo progresem můžou jejich zastánci odpochodovat rovnou do..., no třeba do Pekla. Tas se svou kapelou hodlá produkovat ten nejklasičtější old school metal, který cpali v osmdesátých letech nadšeným fanouškům do hlav VENOM, POSSESSED ale třeba i IRON MAIDEN. Právě jejich odkaz ctili SATAN´S WRATH na prvním albu asi nejvíc. Dnes jako kdyby se Řekové snažili dělat věci výhradně po svém a paradoxně se mi zdá, že je to tak trochu na škodu. Jasně, mělo by jim to být spíš ke cti, navíc ten rozdíl mezi oběma deskami není nijak velký, ale Galloping Blasphemy se mi tím, jak dokonale ctilo vzory, líbilo o trochu víc.Za nedostatek bych ale označil produkci. Mám rád archaický zvuk, zvlášť u podobných nahrávek, které by v moderním hávu zněly divně, ale v případě tohoto díla to chtělo trochu víc práce. Dosti ovšem hnidopišství, lépe je se radovat nad tím, že pořád ještě existují /a vznikají/ spolky, které kašlou na moderní trendy a na slávu a pro které je daleko důležitější láska k hudbě.
2024 ©