Dvacet pět let už brázdí metalové vody koráb AXXIS, jehož stěžejní postavou je absolutně nepřehlédnutelný frontman Bernhard Weiss. A když čtvrtstoletí, tak s pořádnou oslavou v podobě dvojalba. Však si také pánové s novinkou dali na čas, poslední album vyšlo už téměř před pěti lety. Ano, mám na mysli CD Utopia, kulturní zločin nazvaný reDISCOve/red/ nepočítám.
AXXIS si příliš nelámali hlavu s názvem pro nový počin a sáhli do své vlastní historie, lépe řečeno až ke svým úplným začátkům. Mě osobně tím udělali radost, protože z minulosti nevytáhli jenom název, ale i muziku a já mám přece jenom raději to jejich písničkové období, než současnost, kdy poměrně dost jejich hudba připomíná NIGHTWISH. Je ale třeba říct, že úplně se ze současnosti AXXIS samozřejmě nevyvázali.
Dílo je rozděleno na White a Black edition, přičemž černou edici otevře titulka,která mě málem rozstřelila. Poté, co dozní předehra, je ten návrat do minulosti naprosto dokonalý, protože bych přísahal, že se rozjíždí Shadowman, úvodní song alba Back To The Kingdom. Těchto citací je na dvaadvacetialbové kolekci povícero, možná i víc, než je zdrávo, ale vem to čert. Hlavní devízou AXXIS byly odjakživa melodie a a druhý díl Království noci zřetelně dokazuje, že v tomto ohledu kapela neztratila pranic ze svých schopností. Ovšem něco tomu přece jenom chybí: hit. Po prvním poslechu jsem zjistil, že si z obou desek nepamatuji prakticky nic /a to se mi nestává moc často/, po druhém to bylo jen o trochu lepší a až po těch dalších se začalo trochu blýskat. Ovšem nezahřmělo, žádná velká rána na celém dvojalbu opravdu není. Nebo je to možná tím, že nejsem schopen vstřebat tolik materiálu najednou :-) .V každém případě se jedná o velmi důstojný dárek k pětadvacátému výročí a já jsem celkem zvědav, jak budou nové skladby znít naživo. Třeba z nich právě energická show dokáže vyždímat to, co studiová nahrávka neumí.
2024 ©