Nechybělo moc a album ani nemuselo vyjít, rozhodně ne v podobě, ve které nakonec vyšlo. Ani požár, který zachvátil hamburské Hammer studio ale nedokázal zastavit paprsky pana Hansena. Materiál se podařilo zachránit, práce se dokončila jinde a Empire of The Undead světlo světa spatřila. Titulní song a píseň Master of Cofusion jsme měli možnost slyšet už před /zatím/ poslední Hellish Tour, kdy byly součástí absolutně zbytečného EP, takže jakás takás představa o tom, co nás čeká, by byla, i když...čekat u GAMMA RAY nějaký stylový veletoč může jenom podivín.Samozřejmě se žádný nekoná.
Album otevře rozsáhlá, téměř desetiminutová kompozice Avalon a skoro by se chtělo říct: To nejlepší na začátek! Když s ní GAMMA RAY zahajovali koncert, moc se mi to nezdálo, přece jen jsem toho názoru, že show by měla nastartovat trochu energičtější věc, dokonce si i myslím, že by Avalonu slušel i post albové finálovky, ovšem to je tak asi to jediné, co se tomuhle songu dá vytknout. Tedy ještě lze říct, že začíná být v metalovém světě trochu přeavalováno, ale to je jiná věc. Výborný odpich! Druhá Hellbent laťku rozhodně nesníží. Klasická hansenovská metalová hymna , která v jistou chvíli nemůže nepřipomenout JUDAS PRIEST /Metal Meltdown/, ale na tuhle inspiraci vším možným už jsme si u GAMMA RAY tak nějak zvykli. Je z ní ale cítit duch pravěkých HELLOWEEN a to je právě to, co mě na ní asi nejvíc baví, podobně jako v případě titulky, kterou bych si opravdu dokázal představit i na albu Walls of Jericho, především kvůli Hansenovu lehce hysterickému hlasovému projevu. No, a pokud už jsem zmínil tu inspiraci /chcete-li vykrádání/, pak nemůžu vynechat píseň I Will Return, jejíž předehra mě vyděsila. Fakt jsem se lekl, že poslouchám vadné cédéčko, na které se nějakým nedopatřením dostala March of Time. Ale, co, kdo by se v tom šťoural? Kai má zkrátka svůj styl a své způsoby komponování,které se nemění už třicet let, takže se sem tam něco něčemu podobat musí. :-) A když už jsem trochu jízlivý, tak ještě znectím i ploužák Time For Deliverance, který se spolehlivě zařadí mezi zapomenutelné balady, jakých kapely podobného ražení z nějakého nesmyslného důvodu sekají ročně tuny. Ale na druhou stranu, jsou lidé, kteří tyhle songy k životu potřebují, takže proč jim to brát. V každém případě je Empire of The Undead powermetalovou lahůdkou pro fajnšmekry.