Občas si říkám, zda to není špatně, že nejsem v metalu úplně vyhraněný. Takový ortodoxní thrasher se určitě nezabývá poslechem WITHIN TEMPTATION a třeba fanoušci death metalu možná ani nevědí, že nějaká taková kapela existuje. Pak nemají problémy s tím, jak se tvářit na desky podobných spolků. Já se přiznám, že od přírody nejsem fanouškem zpěvaček v metalových kapelách, třicet let miluju Doro Pesch, baví mě první alba NIGHTWISH a před časem jsem objevil zpěvačku Nooru Louhimo z kapely BATTLE BEAST, ale to je tak všechno. Ta dnešní móda andělských hlasů mě nijak nebere, dokonce se občas zdráhám tu hudbu vůbec řadit do metalu. Pamatuji nástup tohoto žánru a nějak mám v sobě zakódováno, že metal má ze své podstaty být agresívní, přičemž agresívní ženská není vůbec nic příjemného. Nikoho tedy asi nepřekvapí, že jsem k novince WITHIN TEMPTATION přistupoval s nedůvěrou, zvlášť, když jsem mezitím slyšel, že jde o nejlepší metalové album, které hraje nejlepší metalová kapela současnosti... Ehm, všechno, co je opatřeno podobnými adjektivy je mi podezřelé.
číst dál