Slavia baví. I v novém roce přitahuje klub z Edenu pozornost, bohužel ne předváděnou hrou. Velká obměna kádru, nepříliš dobré výsledky v přípravných zápasech, pětibrankový debakl v Olomouci a vydřené vítězství nad Duklou, všechny tyhle události byly zastíněny pondělním odvoláním trenérského týmu. Absurdní divadlo letošní sezóny pokračuje. Odvolat trenéra po dvou jarních kolech, z nichž jedno bylo vítězné, to dokáže opravdu jen pražská Slavia. Zimní příprava přišla vniveč, nový trenér stojí opět na začátku.
Ponechám stranou nelogičnost tohoto kroku, stejně jako skutečnost, že kdo platí ten rozhoduje a podívám se na celou tuhle "hurá akci" pohledem fanouška. Fanouška, který už pátý rok čeká na návrat do špičky. Za tu dobu se ve Slavii točili trenéři rychleji, než svatí na orloji a výsledkem bylo jen horší a horší umístění. Žádný vzestup nezaznamenala Slavia ani pod Koubkem, to je první fakt, který je třeba si přiznat. I s přihlédnutím k tomu, že Koubek za svého působení vedl mužstvo proti Jablonci, Spartě a Plzni, tedy proti týmům ze špičky ligové tabulky, se dá říct, že jeho mise byla neúspěšná. Ani Koubek totiž nebyl ušetřen debaklů, trojka na Slovácku a hlavně pět gólů od značně oslabené Olomouce, to opravdu není vizitka, kterou by se mohl chlubit. A předváděná hra? Opravdu kvalitní parametry měla jen v remízovém utkání v Plzni, dál už se dá ocenit snad jen bojovný výkon v derby se Spartou a Duklou, jinak to byla, řečeno s Cimrmanem, nuda nuda, šeď šeď. Z tohoto pohledu se mi, jakožto fanouškovi, nejeví Koubkovo odvolání jako nelogické. Lepší pozdě než později. A co se vlastně může stát? Pokud by Slavia s kádrem, který má k dispozici, sestoupila, byl by to opravdu unikátní zápis do historie, pod nímž by byli podepsáni všichni, kdo s ní letos měli co do činění. A jestli to bude o jednoho dva tři lidi víc nebo míň, je vlastně úplně jedno.