Články od Edward The Iron

Vlastně ani nevím, proč jsem dostal ten nápad, zajít v úterý 24. září do Retro Music Hall na koncert tělesa s názvem ALEŠ BRICHTA PROJECT. Od chvíle, kdy někdejší frontman ARAKAINU opustil opustil palubu legendárního křižníku, mám s ním trochu problém. Jednak mě příliš nebere jeho poarakainovská tvorba, jednak mě nebavily jeho výpady směrem k bývalým spoluhráčům. Apropós, když už je řeč o ARAKAINU, viděl jsem ho nedávno Hard Rock Café na představovačce nové řady Harley-Davidson a přestože šlo o komerční akci, ne o regulérní koncert, zvítězil ve srovnání s Brichtou na celé čáře. číst dál

Vikingové AMON AMARTH vyrazili na další zteč s více než údernou municí. Jako zbrojmistra totiž angažovali slovutného Andyho Sneapa a je nad slunce jasnější, že tímto útokem severští válečníci obsadí další území na cestě k vrcholu metalové pyramidy. Ano metalové, nikoliv deathmetalové, to co AMON AMARTH produkují totiž odmítám za death metal považovat a to i s použitím adjektiva melodický. Heavy a možná power metal, to je současná produkce kapely a nebýt zpěvu Johana Hegga, nikoho by ani nenapadlo zařadit Švédy do kategorie death. V žádném případě to ovšem nemá být kritika, právě naopak, kapela spáchala své nejlepší album, čemuž se nelze divit, neboť  AMON AMARTH každou svou novinkou překonávají předchozí desku. A protože si chlapci kromě věhlasného producenta přizvali na pomoc ještě navíc boha Lokiho, což je asi nejzlomyslnější hajzlík z Asgardu, špatně to prostě dopadnout nemůže. číst dál

Od chvíle, kdy vešlo ve známost, že někdejší basák METALLIKY Jason Newsted chystá comeback s kapelou, které propůjčil své jméno, nebylo pro mne očekávanější album. Aby čekání nebylo tak dlouhé, když už trvalo takovou dobu, než se pán rozhoupal, dostali fandové nejprve ochutnávku v podobě výtečného EP Metal a tím bylo očekávání vygradováno do absolutna.  číst dál

Už pátý  rok má fotbalová liga pro slávistického fanouška stejný průběh : Nadšení-očekávání-rozčarování-zklamání-rezignace. Mění se jen intervaly mezi jednotlivými fázemi, jinak nic. Až letos. Hned zkraje soutěže přišla nová fáze: ponížení. Historický debakl z Teplicemi je ale jenom logickým vyústěním situace, ze které tak nějak není cesta ven. číst dál

"Jak primitivní." číst dál

S následovníkem loňského výtečného debutu Spell Eater přicházejí kalifornští HUNTRESS. Kapela, která stojí a padá s hlasem divoženky Jill Janus, byla fandy přijata velmi přívětivě, takže k žádné dramatické změně neměla důvod. Přesto je pro mne novinka lehkým zklamáním, HUNTRESS totiž dost citelně ubrali. Osmdesátkový metal, který na prvotině občas prořízl záblesk power/speed/thrash metalu sice zůstal, ovšem, tentokrát se trochu víc přiblížil Americe. Pravda, muzikanti působí trochu vyhranějším dojmem, jednotlivé songy jsou o něco víc nápaditější, ale tak nějak se vytratil drajv, což se netýká jen hráčů, ale i Jill. Výhrady,které se ke zpěvu vystudované operní pěvkyně objevily po vydání prvního alba mě pobavily a snad ani nemá smysl je komentovat. Nicméně tentokrát mě krásná frontwoman neuchvátila tolik, jako před rokem. Je to dáno tím, že se věnuje mnohem víc zpěvu, což se od zpěvačky tak nějak očekává, ale mě dost chybí její skřehotání, kdy by si ji člověk klidně spletl s Kingem Diamondem. Dojde na něj sice taky, ale už v množství menším než malém. Nebudu tvrdit, že to bylo to nejdůležitější, proč jsem HUNTRESS poslouchal, ale taky se nebudu tvářit, že mi teď nepřipadají jen jako jedna z mnoha kapel, kde za mikrofonem stojí žena. číst dál

Když se v roce 1984 v rámci World Slavery Tour chystali IRON MAIDEN do Polska, ukuli jsme se spolužáky velkolepý plán: podnikneme výlet za naší oblíbenou kapelou! Bylo nám v té době nějakých třináct čtrnáct let a vidět kapelu, která nás relativně nedávno ohromila, to by byla věc úžasná. Oznámil jsem rodičovskému sboru záměr vyrazit do Varšavy a bylo mi řečeno, abych si dal mokrý hadr na hlavu. Spolužáci dopadli tak nějak podobně a tím skončil můj první výlet na koncert IRON MAIDEN. Když ovšem za čtyři roky kapela dorazila do Budapešti, už nás nemohlo zastavit nic. V našich končinách hodlali soudruzi bránit rozvinutý socialismus všemi silami a návštěva jakýchsi mániček rozhodně nezapadala do jejich představ o třídním boji, zamýšlený koncert na Letné tudíž odpadl. Nájezdu českých a slovenských fanoušků do Uher ovšem zabránit nemohli. Budapešťský koncert je pro mne na věky jedním z nejsilnějších hudebních zážitků. Spatřit poprvé své hrdiny a hned na tak monstrózní scéně, to je něco, na co zkrátka nejde zapomenout. Je mi jedno, že dnes kapela považuje tehdejší podobu stage za přehnanou, já byl nadšen a ty krápníky bych tam klidně nechal i dnes. A to nadšení, které nás prostoupilo a vydrželo nám ještě dlouho po návratu, logicky končilo vždy u jediné otázky: Proč tohle, sakra, nepustí k nám? MImochodem, na oficiálních stránkách kapely je pražský koncert uveden jako odehraná show. číst dál

Žádné petice nemají smysl! Berbr Family a Velkej Čáp se prostě rozhodli, že si budou dělat, co budou chtít a také to budou patřičně dávat najevo. Snad už konečně všem došlo, že Peltovi řeči o tom, jak bude držet Berbra na uzdě, byly jen žvásty. Strahovská galérka, aby dokázala svou moc , nainastalovala na listinu rozhodčích pro první a druhou ligu čističe Vaňkáta a do Řídící komise pro Čechy potvrdila Michala Blaschkeho, což je rovněž člověk mající reputaci jako Luca Brasi. číst dál

Je to rozhodně největší letošní událost ve světě rockové muziky, ne-li na poli hudby jako takové. Pětatřicet let trvalo, než se do studiové spolupráce pustli BLACK SABBATH se svým původním zpěvákem, jistým Ozzy Osbournem. Všechno o vztazích v kapele a jejich vývoji už bylo za ta léta napsáno, stejně jako jsou dostatečně známy důvody, proč desku nenabubnoval Bill Ward, takže nemá cenu se zdržovat a rovnou s plackou do přehrávače. číst dál

Nějak se to zadrhlo. Po vynikající Endgame vydali MEGADETH o poznání slabší Thirteen a žádná pecka není ani nové album Super Collider. Asi těžko někdo může někdo očekávat, že by se Dave Mustaine hodlal ještě někdy vrátit do období prvních třech alb. Ten thrash metal by jim taky už málokdo věřil, ale že  to půjde až takhle z kopce? Zdá se, že na kapelu padla jakási skladatelská deka, když už teda nechci přímo použít výraz bezradnost. Minulá deska byla tak trochu vymetáním šuplíků, novinka zase působí dojmem, že se Dave nodokázal rozhodnout, zda chce natočit Rust In Peace nebo Risk. číst dál

V závěrečném utkání letošního ligového ročníku si Slavia pokazila skvostnou bilanci pod trenérem Petroušem a  na hřišti nováčka z Jihlavy prohrála 1-3.Výsledek zápasu není úplně vypovídající,ovšem tentokrát sešívaní své šance nedokázali proměnit,na čemž měl zásluhu především velmi dobře chytající brankář Blažek.Paradoxně jediným,kdo domácího gólmana překonal,byl zasloužilý slávistický /ne/kanonýr David Hubáček.Pokud byl hlavním strůjcem eliminace červenobílích střelců exsparťan Blažek,útočnou vozbu vedl pro změnu bývalý slávista Václav Koloušek.Svůj výtečný výkon ozdobil vítězným gólem a byl rozhodně nejlepším mužem na hřišti.V zápase,který byl typickým utkáním posledního kola,kde už soupeřům o nic nejde,padaly branky pouze v prvním poločase,ovšem  ani absence gólů po přestávce neubrala na zajímavosti bezstarostného utkání,v němž za Slavii z nejrůznějších důvodů nastoupilo několik hráčů,kteří se do základní sestavy většinou nedostanou. číst dál

Jsou to ale paradoxy.Loni jsem se přiznal k tomu,že v době vzniku METALFESTU jsem této akci dával tak tři roky,ovšem famózní line-up třetího ročníku mne přesvědčil o tom,že se rodí něco zajímavého.A rok se s rokem ještě ani nesešel a už mi to zase připadá,že by se svět bez  českého METALFESTU určitě obešel.Pořadatelé sice nasadili jako hlavní hvězdu silný kalibr v podobě návratu KINGA DIAMONDA,ovšem jinak to žádná velká sláva nebyla.Pětadvacet kapel na tři dny rozhodně není nijak závratné číslo,k tomu jich je téměř třetina domácích,přičemž,při vší úctě,není to ani ta nejvyšší  tuzemská liga,ale hlavně,rozjasní-li festival především zahraniční hvězdy,pak oproti loňsku bylo dost šero,pokud ne úplná tma.Zkrátka,co se mě týče,nechat si ujít kvalitně obsazenou neděli v čele s Kingem nepřicházelo v úvahu,ovšem dost dlouho jsem si pohrával s myšlenkou,že oželím U.D.O.a SATYRICON /pátek/ resp. EX DEO a KATAKLYSM /sobota/.Už s ohledem na apokalyptickou věštbu rosniček.Nakonec jsem se rozhodl vyrazit už v pátek a dobře mi tak!To,co se odehrávalo v lochotínském areálu totiž mnohem víc připomínalo film Blade Runner,než hudební festival. číst dál

Pokud je pravda,že třetí album je pro kapelu nejdůležitější,mohou AIRBOURNE začít slavit.Black Dog Barking je totiž opravdu velmi povedená deska.Od prvního fláku příznačně nazvaného Ready To Rock ,je to jízda,kde není místo nejen pro odpočinek,ale ani pro vydechnutí.Jasně,škarohlídi budou tvrdit,že parta okolo Joela O´Keeffea nepřichází s ničím novým,že je to jen kopie AC/DC a že tohle a támhleto...a budou mít pravdu.No a co? číst dál

Železný dědek opět po čase zakalil ocel a tentokrát,po všech těch -torech vyrobil  pořádné kladivo.Ve dvouleté pauze mezi řadovými alby se staly dvě důležité události.Nejprve Udo poslal fanouškům vcelku zbytečnou kompilaci Celebrator a potom provedl v kapele pořádný průvan.Po dlouhých letech opustili U.D.O. sympatický kytarista Igor Gianola a kvůli vleklým zdravotním potížím i Udův věrný celoživotní souputník Stefan Kaufmann.Druhý jmenovaný se dokonce vzdal i producentské židle,byť je to podle Udových slov pouze dočasné.Aby Udo zachoval mezinárodní ráz kapely,nastoupili na místa kytaristů Andrej Smirnov a Kasperi Heikkinen,tedy jména u nichž ani není nutné uvádět zemi původu.A ať už je to jak chce,zmíněný průvan vyvětral opravdu řádně a z novinky Steelhammer vane opravdu svěží vítr. číst dál

Ve středu de facto vystavila pražská Slavia propustku do druhé ligy Českým Budějovicím,v neděli totéž udělala s Hradcem Králové.Jihočeši i Votroci si na cestu z Edenu shodně přibalili tři kousky,přičemž náklad mohl být ještě větší.Šest tisícovek diváků,kteří si přes ukrutnou zimu a otravný déšť našli cestu na poslední domácí zápas Slavie,určitě nelitovalo.Před utkáním ještě zatleskali loučícím se Lukáši Jarolímovi a masérovi Jiřímu Trenkwitzovi,popřáli k narozeninám Bobbymu Zlámalovi a pak už se jen čekalo,kolik gólů sešívaní svému soupeři nadělí.Ano,tak už to dnes /zase/ v Edenu chodí. číst dál