Vikingové AMON AMARTH vyrazili na další zteč s více než údernou municí. Jako zbrojmistra totiž angažovali slovutného Andyho Sneapa a je nad slunce jasnější, že tímto útokem severští válečníci obsadí další území na cestě k vrcholu metalové pyramidy. Ano metalové, nikoliv deathmetalové, to co AMON AMARTH produkují totiž odmítám za death metal považovat a to i s použitím adjektiva melodický. Heavy a možná power metal, to je současná produkce kapely a nebýt zpěvu Johana Hegga, nikoho by ani nenapadlo zařadit Švédy do kategorie death. V žádném případě to ovšem nemá být kritika, právě naopak, kapela spáchala své nejlepší album, čemuž se nelze divit, neboť AMON AMARTH každou svou novinkou překonávají předchozí desku. A protože si chlapci kromě věhlasného producenta přizvali na pomoc ještě navíc boha Lokiho, což je asi nejzlomyslnější hajzlík z Asgardu, špatně to prostě dopadnout nemůže.
AMON AMARTH mají jasnou vizi a vědí, jak ji naplnit. Agresivity neubylo, mohutné refrény zůstaly a melodie jsou ještě výraznější, tak se dá novinka charakterizovat, srovnáváme-li ji s předchozím Surtur Rising. Dokonce se mi zdá, že Deceiver of The Gods je o poznání svižnější a dynamičtější. Nerozumím názorům, které občas čtu v internetových diskuzích, podle nichž je nová deska nudná. Nevím, co by jejich autoři chtěli slyšet, ale já jsem rozhodně nezíval. Dostal jsem přesně to, co jsem chtěl a v podobě songu Hel, s hostujícím Messiah Marcolinem i něco navíc. A určitě můžu doporučit i čtyři bonusové písně na limitované deluxe verzi. Tam i těm nejdrsnějším vyznavačům death metalu dojde, že AMON AMARTH jdou dnes už opravdu někam jinam.
2025 ©