Články od Edward The Iron

Vánoce, vánoce přicházejí, zpívejme přátelé… A proč to nevzít doslova? číst dál

Bylo by možné, aby se stal Radovan Krejčíř ministrem vnitra? Česká republika je sice zemí neomezených  možností, ale  tohle by asi opravdu možné nebylo ani u nás. Pro jistotu si ale odpověď na tuto hloupou otázku zdůvodněme. Nešlo by to, protože Radovan Krejčíř je zločinec a nemůže šéfovat policistům. Že je to přece jasné? Tak proč proboha někdo vážně uvažuje nad tím, že křeslo ministra financí obsadí podnikatel a majitel obří firmy? číst dál

„Dobrý den , dobrou chuť, pokud máte co jíst. “   číst dál

Dalo se to čekat, turné jako ohlédnutí za klasickými alby už spáchali IRON MAIDEN a METALLICA, takže bylo jen otázkou času, kdy tahle móda dorazí k nám. A kdo jiný by se měl do podobné záležitosti pustit, než česká metalová veličina ARAKAIN. Thrash The Trash a Schizofrenie, dvě desky, které neoddiskutovatelně patří do zlatého fondu tuzemského metalu, si kapela připomíná na turné, které se premiérově celé odehrává v klubech. Generálku pro tento chvályhodný počin si pánové uspořádali na loňském plzeňském Metalfestu a letos na podzim to rozjeli naostro. číst dál

Všichni milujeme Lemmyho! Lemmy je frajer a každá deska, kterou se svou družinou vydá, je skvělá! Minimálně v posledních dvaceti letech mám pocit, že takhle nějak to funguje. MOTÖRHEAD požívají jakýsi zvláštní status, podle něhož je nevhodné jejich alba kritizovat. Pravda, mizernou desku kapela nevydala opravdu nikdy a za to, že v kariéře neuhnula ze své cesty ani o milimetr si skutečně respekt zaslouží, jen těch poklon, pokleků a pukrlat je na můj vkus trošku moc. To poslední, čím mě kapela fakt usadila byly nahrávky 1916 a March Ör Die, přičemž, jak jsem s léty zjistil, ta druhá jmenovaná se líbí pravděpodobně jenom mě. číst dál

Nemám rád Křížka! Moje averze vůči němu začala s jeho nástupem do CITRONU, kde svým svérázným způsobem prznil písně Standy Hranického, zesílila, když založil KREYSON tak, že na radu manažera rozebral konkurenci, a vrcholu dosáhla v dobách hudebního terorismu, který dostal název DAMIENS. Vždy, když toho pána vidím, jak se cpe zpět do metalové stáje, vzpomenu si na rozhovor v Magazínu MFD, kde prohlásil, že chce být moderní a metalisti ať sedí v hospodě a koukají na fotbal. číst dál

Jestliže se do tak malé zemičky, jako je Česká republika, vrátíte po přibližně třech měsících a máte vyprodáno, znamená to, že už jste asi docela našlápnutá kapela. POWERWOLF jsou momentálně v neuvěřitelném laufu a hodlají toho využít, tudíž jednou ze zastávek Wolfsnächte Tour byla i Praha. Nevím, koho napadlo, poslat tuhle smečku původně do klubu Nová Chmelnice, ale od začátku bylo jasné, že dojde k přesunu. A kdyby před pár dny nedošlo k potvrzení účasti kapely na plzeňském METALFESTU 2014, asi by se stěhovalo jinam, než do Retro Music Hall. Ovšem pořadatelům stačil vyprodaný menší sál a ti nešťastní mohou vyrazit v létě do Plzně. číst dál

Alba SOULFLY připomínají spíš jakýsi all stars výběr, než regulérní řadové desky normálně fungující kapely. Na každé nahrávce jiná sestava, k tomu zástup hostů, kteří se chopí tu nástroje, tu mikrofonu...nevím, jestli je tohle přesně to, co čekám od metalové kapely. SOULFLY je pro mne, kromě tradičního Maxova řevu, především kytarista Marc Rizzo. To on je tou přidanou hodnotou, kvůli níž neodkládám novinky po pár posleších. S veškerou úctou k Maxovi a všem dalším zúčastněným, nebýt Marcovi kytary, šli by SOULFLY o třídu níž. číst dál

Klání sedmilhářů, honosně nazvané VOLBY, skončilo. Křesla v Poslanecké sněmovně jsou obsazena a na nějaký čas máme zase klid. Jak dlouhý ten čas bude, těžko odhadovat. Jen bych chtěl věřit, že obrázky slibujících figurek zmizí dřív, než přijdou další volby. Ty letošní dopadly tak, jak dopadly a jejich výsledky nijak hodnotit nechci. Ukázaly, že k úspěchu stačí dostatek peněz a že prostý lid začíná mít dost těch, kdož se v řízení země střídají od listopadu 1989. Je to dobře, nebo špatně? Nevím, ale chtěl bych se podívat na to, jak zúčastnění naložili s prostorem, který dostali k tomu, aby nás přesvědčili, že právě oni jsou ti, kteří mají být /Vy/voleni. číst dál

Trvalo to dlouho, než se Jaromír Nohavica odhodlal /nebo nechal přemluvit/ k vystoupení v pražské O2 Aréně, ale když už k tomu došlo, tak to opravdu stálo za to. Nejprve s podporou symfonického orchestru a druhý den tak, jak mu sedí nejvíc, jen s občasnou výpomocí akordeonisty Roberta Kusmierského. Nejsem fanoušek symfonických aranží, zastávám názor, že nejlepší je originál, tudíž jsem se do Vysočan vydal až na čtvrteční koncert. A jak jsem zjistil z různých zdrojů, přes vysokou kvalitu středeční Nohavicovi show, byla ta druhá ještě lepší. Musela být, zážitek to totiž byl absolutní!!! číst dál

A pak, že to nejde! Po šílenosti Shadowmaker, za níž dostal oprávněně za uši, se kapitán Rock´N´Rolf rozhodl vyvolat opravdového ducha RUNNING WILD a výsledkem je album, které sice neuchvátí, ale rozhodně potěší, nebo přinejmenším neurazí. Na pomoc si k tomu po čase pozval i kapitána Adriana, takže deska RUNNING WILD připomíná dokonce už i na první pohled. číst dál

Paul McCartey kdysi dostal otázku, co říká na to, že mnohé kapely často vykrádají BEATLES. Odpověď zněla: "To je v pořádku, já to dělám celý život." Tento nadhled je výtečná věc. Pokud ho vlastníte, nestane se vám, že budete hystericky vyvádět, když uslyšíte něco podobného, co právě vydali AVENGED SEVENFOLD. Album Hail To The King to schytalo ze všech stran, nejhlasitěji křičel asi Roby Flynn z MACHINE HEAD, podle něhož prý jde jen o kopírku METALLIKY, GUNS´N´ROSES a MEGADETH. Inu svatá pravda, všechny tyhle kapely tam poznáte. No a co? číst dál

Skoro se ani nechce věřit, že ONSLAUGHT vydali svou prvotinu už téměř před třiceti lety, zvlášť když se jejich aktuální album honosí teprve číslovkou VI. Pravda, taky měli skoro patnáct let pauzu. Od svého znovuzrození v roce 2005 ovšem působí dojmem, že si chtějí roky nečinnosti vynahradit. A třetí deska po reunionu je rozhodně dosavadním vrcholem kapely, která, bohužel, neměla to štěstí, aby prorazila až do absolutní špičky thrash metalu. číst dál

Black metal nebyl nikdy tím pravým šálkem mého hudebního čaje a přesto jsem byl z posledních dvou desek SATYRICON nadšen. To samo o sobě něco signalizuje. Minimalismus, který na Now, Diabolical respektive The Age of Nero nabízeli, mě bavil. Nebavily mě ovšem názory, podle nichž kapela přišla s čímsi nadpozemským /nebo možná podpozemským, jak kdo chce/. A s blížícím se datem vydání novinky, na níž se čekalo celou pětiletku, se i z kapely začaly ozývat hlasy, z nichž by člověk nabyl dojmu, že nic tak geniálního jako SATYRICON tady nebylo v minulosti a nebude v budoucnosti, načež krátce před tím než eponymní album spatřilo světlo světa, Satyr prohlásil, že albová novinka bude určovat směr, kterým se bude black metal ubírat dál. Nevím, vymlouvat mu to nebudu. Ale tuším, co si o tomhle vyjádření asi myslí třeba Mr. Cronos. A já osobně jsem toho názoru, že tohle už s black metalem nemá mnoho společného. SATYRICON na předchozích dvou deskách ohlodali svou muziku na kost a nyní ohlodávají tu kost. Skoro aby měl člověk obavu, že v nepříliš vzdálené budoucnosti vydá norské duo nahrávku, na níž bude Frost bouchat do bubnu a Satyr do toho bude povídat, což posléze mnozí označí za absolutní bombu. číst dál

Jsem nadšeným obdivovatelem díla Járy Cimrmana a velmi si vážím Zdeňka Svěráka, jehož považuji za jednoho z nejmoudřejších mužů této země. Bohužel, v poslední době se pan Svěrák chová poněkud zvláštně.  číst dál