From zero to Hero.Jágr,Vokoun a parta bezejmenných,posléze banda lůzrů nyní národní hrdinové!Český hokejový tým vybojoval titul mistrů světa!Navzdory obrovskému množství odmítnuvších hráčů,navzdory novinářům i fanouškům,kteří v jeho schopnosti nevěřili,navzdory všemu.
Může to znít jakkoliv pateticky,ale jedná se o skutečné vítězství vůle.Čeští hokejisté se po nečekaných porážkách od Norska a Švýcarska nesesypali a během spanilé jízdy porazili celou světovou špičku.Porazili,ne přejeli!Ve všech zápasech sice za soupeři nezaostávali,ale ani nebyli výrazně lepší.Ovšem něco navíc přece jenom měli,právě tu bojovnost,vůli,srdce.Nejsem žádným velkým přítelem řečí o tom,že mužstvo složené z neznámých bojovníků dře,zatímco hvězdy z NHL se přijedou pouze sklouznout.Netroufal bych si říct,že hráči ze zámoří někdy turnaj odjezdili,ale marně bych pátral v paměti po něčem podobném,co jsem viděl v závěru semifinálového utkání se Švédskem.Prohrát patnáct sekund před koncem vhazování a ještě vybojovat kotouč zpět a vstřelit branku,to je věc v českém hokeji doposud nevídaná.Jistě,našim hokejistům přála /po dlouhé době!/ i štěstěna,ve finálovém utkání i rozhodčí,což je další věc,kterou jsem zažil poprvé,ačkoliv hokej sleduji více než třicet let,ale bez bojovnosti vám je většinou i štěstí k ničemu.
I když se jednalo o dokonalý Team Work,dvě jména je přece jenom nutno vyzdvihnout.Tomáš Vokoun je v současnosti určitě světová brankářská špička,což dokazuje v průměrnén týmu Floridy,přesto však panovaly obavy z toho,v jaké formě ho po individuálním tréninku zastihne MS.Obavy se rozplývaly s každým zápasem a Vokoun byl nejdůležitějším stavebním kamenem úspěchu.Tím druhým byl Jaromír Jágr.Superhvězda,která si už nemusí nic dokazovat,přesto dře pro mužstvo do roztrhání těla.Jak moc mu záleželo na výsledku bylo vidět z jeho rozčílení,když ho v semifinále rozhodčí nesmyslně vyloučil za hozenou hůl.Ani v NHL v dobách největší slávy jsem ho neviděl takhle řádit!A připomínat jeho proslov po blamáži s Norskem ,to by bylo pověstným nošením sov do Athén,neboť ten vejde do dějin stejně tak,jako legendární naganský monolog Vladimíra Růžičky.Apropos Nagano,i když se ty dva turnaje nedají srovnat,pro mě byl tento šampionát větším zážitkem.Zní to možná divně,ale v Naganu šlo všechno jaksi samo,bylo to překvapení,ale přece jenom se národní tým skládal z opor zámořských týmů,nejen Hašek či Jágr ale i Ručínský,Šlégr,Svoboda nebo Hamrlík,to už tehdy byly persony,které současný nároďák prostě neměl.O to je jeho úspěch cenější!
Není fér ozačovat letošní MS za turnaj druhých garnitur,hráči si to nezaslouží.Ti kteří nepřijeli si za to mohou sami a vítězství ve Stanley Cupu také nebude nikdo snižovat jenom proto,že ve finále nehrál Crosby nebo Ovečkin.Mistrům světa je třeba vzdát čest a poděkovat.Je třeba také ignorovat články nejrůznějších zapšklých intelektuálů,kteří začnou brzy oznamovat světu,že oni se z hokeje nezblázní a že peníze do hokoje potažmo do sportu jsou komunistickým výmyslem.A především je třeba neopít se úspěchem a začít makat!Ten Jágrův proslov totiž platí i po zisku titulu světových šampionů!
2024 ©