Tak,máme to za sebou.Oslavy 20.výročí Sametové revoluce pomalu doznívají.Snad každý politik už pohovořil o své důležitosti pro změnu režimu,kdekdo už zhodnotil svůj přínos k pádu totality.Pohříchu to byli většinou lidé,kteří pražádné zásluhy nemají,ale o to raději o nich hovoří.Dokonce i Vandasovi dělníci se vyjádřili,i když šli kolem jen náhodou.Umělci dopěli své písně,pódia jsou rozebrána,nashledanou napřesrok,možná za pět let.Něco mi v té velkoleposti chybělo,a sice pravda,o lásce bych raději nemluvil.Chyběla mi pravda o zklamání studentů,když jejich iniciativu převzali revolucionáři z Občanského fóra a na požadavky studentů nezbyl čas.Pravda o volbě prezidenta,tedy o tom,že Václav Havel o prezidentování velmi stál,na rozdíl od mediálně známých proklamací.Pravda o Havlově vystoupení,v němž mluvil o tom,že bez Dubčeka v politice pokračovat nebude,ačkoliv byl Dubček ten poslední,koho Havel potřeboval.Pravda o tom,jak se dělaly kandidátky pro první svobodné volby,kdy byla zařazována známá jména,která posléze uvolnila místa začínajícím politikům.Po dvaceti letech by neškodilo zveřejnění pravdivých informací.Namísto toho jsme se znovu dozvěděli jen to,jak by bylo vhodné,aby to bylo.Škoda,tak snad příště.