Edward The Iron (») | 7. 7. 2011 | přečteno: 1053×
Nevzpomínám si,že bych někdy u tenisu řval tak,jako při sobotním wimbledonském finále ženské dvouhry.A stejně tak si nevzpomínám,kdy jsem měl naposledy z českého úspěchu takovou radost.Ne snad,že bych chtěl snižovat jiná sportovní vítězství,jen mi to přišlo tak trochu ...pohádkové.Jiný výraz mě nenapadá.A to vůbec nemám na mysli příběh o Popelce,která smetla ruskou hekající Marfušu,jímž nás už téměř týden zásobují veškerá média.Mluvím o stylu,kterým se Petra Kvitová v Londýně prezentovala.Své soupeřky hnala z kurtu s ohromující samozřejmostí a když ve čtvrtfinále resp.semifinále prohrála shodně druhý set,v následujícím už zase jistě vracela balony tam,kam potřebovala.Ovšem kromě hry udivovala i chováním.Když se blížil konec druhého týdne a s ním závěrečné zápasy,nikdo od ní neslyšel větu:"Nemám co ztratit".Naopak, "řeznice z Fulneku" /mimochodem,vůbec se mi tahle přezdívka nelíbí/ prohlásila : "Půjdu to tam vyhrát" protože "Jsem finálový typ".Sama odmítla roli té,která může jenom překvapit. číst dál