Dívka zvaná pivo.Desku s takovým názvem může vydat pouze jediná kapela na světě.Německá tlupa milovníků chlastu,fotbalu a thrash metalu sdružující se pod názvem TANKARD má za sebou třicítku,které se dožila v plné síle,tudíž mi nikdo nebude vykládat,že alkohol škodí zdraví.A k tomuto jubileu si kapela nadělila jedno z nejlepších alb své historie.Jsem si samozřejmě vědom významu a věhlasu nahrávek z osmdesátých let,ale novinku stavím ještě o trochu výš.Možná za to může prvotní nadšení,možná to časem přehodnotím,prozatím ale platí tento stav.
TANKARD si nikdy nehráli na velké umění,muzika v jejich podání byla vždycky především zábava.A že sranda bude i tentokrát,na to vemte jed.Titulní song nebo třeba taková The Metal Ladyboy /za účasti Doro/ spolehlivě odstřelí každého.Ovšem nejen legrací živ je TANKARD,až si někdy říkám,když se s někým bavím o jejich muzice,jestli není škoda,že hodně lidí si pamatuje právě jen ty vtípky.Kapela si přece jenom zaslouží uznání především za hudbu,už proto,že neztratila nic ze své schopnosti napsat hit.Tímhle slovem totiž můžeme na novince označit jakoukoliv píseň.Já dávám tohle označení dvojci Not One Day Dead /But One Day Mad/ a Son of A Fridge.Chytlavé,ale ne podbízivé melodie,které se vryjí do mozku nejpozději při druhém poslechu,rychlost s níž by měl problémy i Usain Bolt a to všechno oděno do neprorazitelného thrashmetalového brnění.Kdepak,TANKARD sice působí jako tlupa věčně zpitých vidláků,ve skutečnosti jsou to ale velmi schopní a zkušení muzikanti,kteří mají to štěstí,že od nich posluchači chtějí přesně to,co je nejvíc baví dělat.A Girl Called Cerveza je vynikající deska a pro mne další důkaz nezničitelnosti německého thrash metalu.A moc rád se na na kapelu půjdu 26.10.v Praze podívat naživo.
2024 ©