Pár týdnů poté,co ANTHRAX pustli do světa famózní dílo Worship Music,přihlásili se o slovo i jejich thrashmetaloví souputníci MEGADETH.A stejně tak jako veselá partička z New Yorku i Mustainovci přichystali jeden velkolepý návrat:po osmi letech zpátky do kapely napochodoval Dave Ellefson!Soudní spory,tahanice a invektivy mezi Davem šéfem a Davem Juniorem jsou /snad/ definitivně zapomenuty a v kapele je opět vše tak,jak má být.Potud je podobnost s ANTHRAX dokonalá.
Méně originální název si už MEGADETH pro třinácté album vymyslet nemohli,ale budiž.Chápu,že pro někoho je tohle číslo magické,jako člověk,který se narodil třináctého v pátek o tom něco vím.Kvůli názvu si ovšem nikdo desku nekoupí,takže jak je to s hudbou?
Ve srovnání s posledním vynikajícím počinem Endgame se nabízí jednoduché hodnocení:žádný zázrak.Album tak trochu připomíná cestování časem,čemuž se nelze divit,když se tvořilo především tím,že se hrabalo v šuplících.Za normálních okolností to nemusí být na škodu,koneckonců Dave Ellefson má pravdu,když říká,že v šuplících jsou nápady,ne odpady.Jenže tentokrát to možná kapela trochu přepískla,z třinácti /jak jinak/ písní jich rovných pět už bylo zveřejněno.Sudden Death a Never Dead jsou součástí videoher a Black Swan, New World Order a Millenium of The Blind byly uvedeny jako bonusy k albům Youthanasia resp.United Abomination.Může se tedy někdo pozastavit nad tím,že Třináctka každou chvíli připomíná MEGADETH v jiném období?
Ale pozor,v žádném případě se nedá říct,že by nebylo co poslouchat.Je libo nářez? Račte si poslechnout úvodní Sudden Death,Whose Life /Is It Anyways/ nebo Wrecker,která je obzvlášť výživná.Zachtělo se vám pomalejších věcí,kde si vychutnáte Musteinovo osobité drcení slov mezi rty? We The People nebo Deadly Nightside budou pro vás to pravé.Máte rádi osobitá sóla nebo riffy?Pusťte si prakticky cokoliv.Ještě pořád málo? Tak pak je tu Public Enemy No.1,což je bez nadsázky největší hitovka MEGADETH v historii!Chytlavá melodie,mohutný refrén a snadno zapamatovatelný text /já ho znal nazpaměť po třetím poslechu/,dělá z tohoto songu nálož,která bude bourat koncertní prostory.Jako singlovka je zcela jistě s hitovým záměrem dělána,ale výsledek je opravdu maximální.Vrchol alba však přijde až na úplný závěr,titulní 13 navodí nádherně smutnou náladu,která,ještě umocněna akustickou kytarou, dovede album do konce a dá prostor k otázce...
...tak co,byla Třináctka šťastná? Nakonec se dá říct,že vlastně ano.Alespoň já se k ní ještě pořád rád vracím,i když vím,že to žádný piliř světového metalu není a i když i ze srovnání s ANTHRAX vychází Mustaine a spol. jako poražení.Ale je to opravdu důležité?
2025 ©