Smrt falešnému metalu!Kdyby tohle heslo,které MANOWAR hlasá, mělo opravdu platit,musela by tahle partička už dávno spáchat hromadnou sebevraždu!Je to škoda,z kdysi velmi nadějné kapely,která disponuje slušnými muzikanty,vynikajícím zpěvákem a schopností vymyslet silnou a chytlavou melodii,jíž přetaví v hit,se stala možná nejabsurdnější kapela současnosti.Silácké pózy,směšné texty a nekonečné vydávání nesmyslných nosičů coby útok na peněženky fans.Neexistují v metalovém světě zbytečnější věci než je DVD série Hell On Earth a poslední dvě řadová alba MANOWAR plná předeher,meziher a doher vytočila i mnoho ortodoxních fans kapely.Holt,"děláme to pro naše fanoušky".Skoro bych věřil,že tuhle větu pronese Joey DeMaio i po vykonání velké potřeby.
Z úvodního odstavce je nejspíš každému jasné,že nejsem žádný Manowarrior,který by před vydáním The Lord of Steel nemohl vzrušením usnout.Popravdě řečeno,nic moc jsem nečekal...
...a taky jsem nic moc nedostal.Tím myslím,že mne album rozhodně nesrazilo do kolen,ale to asi málokoho.Přesto to nakonec není žádný malér.MANOWAR totiž konečně po dlouhé době vydali normální desku obsahující výhradně písně.S velkým povděkem je nutno kvitovat absenci všech těch výše zmíněných nesmyslných symfonických kudrlinek,stejně tak jako i opuštěních pompézní orchestrace.Tím ale výčet pozitiv tak nějak končí.Co začne vadit jako první okamžitě po začátku, je neuvěřitelně přeboostrovaný zvuk DeMaiovi basy.Album jsem poprvé slyšel dávno před oficiálním vydáním a fakt jsem si nejprve myslel,že se jedná o nekvalitní nebo záměrně zprzněnou nahrávku.Bohužel ne.Druhým,snad ještě podstatnějším nedostatkem je samotný materiál,deska totiž neobsahuje žádnou výraznější skladbu.I ta dvě předešlá hrůzná alba měla několik hodně zajímavých míst,ale z The Lord of Steel mi po prvních řekněme pěti šesti posleších neutkvělo v paměti nic,snad jen neuvěřitelně otravný úvod Black List.Jistě,je tu celkem povedená balada Righteous Glory,což je asi vrchol alba,ale to je dost málo.Hitovkou má zřejmě být filmová El Gringo,ale pro mne je to naprosto tuctová skladba,jakých jsou tísíce a kdyby ji zpíval kdokoliv jiný než Adams asi by nestála vůbec za poslech.A všechny světlé momenty alba nakonec sráží klasické manowarovské pitominy představované zde songy Manowarriors a především závěrečnou Hail,Kill And Die.Kdybych desku hodnotil hvězdičkami,za tu poslední píseň bych jednu ubral.
The Lord of Steel je jednoduše obyčejná metalová deska,která neurazí ani nenadchne.MANOWAR mají,ať se to ultrafandům líbí nebo ne,dobu největší slávy už dávno za sebou.Důkazem toho budiž třeba i další trojice koncertů,které na podzim Českou republiku čekají.Skutečně slavná kapela by v tak malé zemi odehrála jednu velkou show /ale,pravda,MANOWAR to dělají pro fanoušky/.Nezaujatému fandovi metalu je jasné,že zašlou slávu kapely novinka zcela určitě nevzkřísí.
PS:Jako reakci na neuvěřitelnou recenzi Karla Balčiráka ve Sparku bych si dovolil parafrázovat jedno české přísloví:V koho mercedesu jezdíš,toho píseň pochval.Ale novinář by takhle uvažovat neměl!
2024 ©