Nemám rád Křížka! Moje averze vůči němu začala s jeho nástupem do CITRONU, kde svým svérázným způsobem prznil písně Standy Hranického, zesílila, když založil KREYSON tak, že na radu manažera rozebral konkurenci, a vrcholu dosáhla v dobách hudebního terorismu, který dostal název DAMIENS. Vždy, když toho pána vidím, jak se cpe zpět do metalové stáje, vzpomenu si na rozhovor v Magazínu MFD, kde prohlásil, že chce být moderní a metalisti ať sedí v hospodě a koukají na fotbal.
Teď se tedy pan Moderní snaží dostat zpátky a pomoci mu k tomu má album, nazvané skromně Návrat krále. Úsměvné, zvlášť když zjistíte, že se na něm nevyskytuje žádná skladba s tímto názvem, jen intro a outro, jejichž smysl mi navíc tak nějak uniká. Nemohla mi ovšem uniknout dlouhé měsíce trvající mediální masáž, která donekonečna omílala, že comebackovou Křížkovu desku bude produkovat slovutný Andy LaRocque a obal si vezme na starosti světoznámý Mark Wilkinson. No, zvuk je výtečný, ale zase nijak bombastický a obal nádherný, ale brutálně kýčovitý. Sádrový trpaslík vedle něj bude vypadat jako obraz Hieronyma Bosche.
Ani hudba není nic, před čímž by člověk padl na krovky. Nepřekvapilo mě to, na plzeňském Metalfestu jsem dostal ochutnávku v podobě tří písní a věděl jsem, co tedy od alba mohu čekat. Nečekal jsem ovšem, že dojde na naprosto bezuzdné vykrádání kdečeho! Ke slyšení je především starý KREYSON anebo ARAKAIN. Málem jsem spadl ze židle, když doznělo zmíněné intro a ozvalo se...Promiňte slečno, případně když jsem si začátek Dávej,dej spletl s Apage Satanas. Jinak se Návrat krále hudebně blíží nejvíc debutu Anděl na útěku, což je v pořádku, protože je to to nejlepší, co Křížek kdy spáchal. Problémem jaksi je, že se nezadařilo po skladatelské stránce. Hitovku Návrat krále nenabízí žádnou a není jí ani pro klip vybraná Stoupáš, kterou řadím spíš do té slabší poloviny, především kvůli naprosto stupidnímu textu. „Ten kdo to peklo rozpoutal, s úsměvem se večer ptal, kolik jsem dneska vydělal. Tak kolik, kolik?“ Ježíšmarja, kdo tohle vymyslel??? Tím se dostávám k dalšímu problému alba, jímž jsou právě texty. Je mi ukradené Křížkovo pánbíčkářství, to je jeho problém, jde mi o to, že tady se najdou neuvěřitelně pitomé slovní obraty. „Tenhle lidí svět je jak starej vřed“ /Otevři oči/, „…táta známej doktor ještě není paroháč, z vrtulníku na Aljašce střílí mamonář“ /My jo a vy/ atd. V podstatě se dá říct, že když už se aspoň trochu povede písnička, zazdí ji slova. Vítězně tak z kolekce devíti písní vychází závěrečná Tvá zář, která sice také netrpí originalitou, ale je to něco, co bych si představoval pod pojmem metalový song.
Ne, tohle fakt nebude žádný velkolepý comeback. Četl jsem sice v různých diskuzích pár názorů, že jde o nejlepší Křížkovo album /Není to pravda!/ nebo že to Láďovi zpívá stejně jako dřív /To už vůbec není pravda!/, ale pro mne je to naprosto tuctová deska. A víc než Návrat krále by jí slušel název S Křížkem po funuse.
2024 ©