KISS jsou nejlepší na plakátě!Tuhle větu pronesl už asi před dvaceti lety jeden můj kamarád,když si jiný kamarád nechtěl nechat vysvětlit,že pomalované příšerky nehrají žádnou extra muziku,ale jen klasický americký Come On Baby Rock.Já sice tenhle slogan občas použiji také,ale zase až tak drsně bych to neviděl.
Vydání novinkového alba předcházela klasická mediální masáž,kterou měl,jako obvykle,na starosti především Gene Simmons a je to,s trochou nadsázky řečeno,jeho největší podíl na něm.Paul Stanley totiž už před vydáním minulé desky Sonic Boom vyhlásil v kapele osvícenou diktaturu a opětovně se ukázalo,že udělal dobře.Právě Stanley před vydáním řekl,že nechce udělat skvělé KISS album,ale výbornou rockovou desku.V podstatě se mu to povedlo,i když pochopitelně jenom v rámci možností.Nikdo totiž nemůže čekat od KISS nějaký hudební progres,takže tady Stanleyho tvrzení poněkud pokulhává,ale jinak je Monster opravdu povedená fošna.A to říkám s tím,že ať se to někomu líbí nebo ne,je to totální retro!Sedmdesátá a osmdesátá léta z toho stříkají na všechny strany,zkrátka Back To The Stone Age,jak zní název jedné ze skladeb,se vším všudy.A je-li to všechno opatřeno výborným zvukem,pak není vůbec,čemu spílat.Proč řešit to,že si každou chvíli řeknete:tohle už jsem někde slyšel?V muzice,kterou hrají KISS se nedá vymyslet už vůbec nic nového.Nelze ji opentlit syntenzátory,orchestrací nebo třeba operním zpěvem.Kapela vlastně může zaujmout pouze nasazením,elánem a energií,která z její hudby vychází.A toho všeho má Monster víc než dost.Takže si užívejte Hell Or Hallelujah,Eat Your Heart Out nebo třeba The Devil Is Me a nedivte se,že je to vlastně všechno na jedno brdo.Protože i když je to retro polibek,tak to pořád v žádném případě není polibek smrti.Spíš naopak!
2024 ©