A taková to bývala dobrá kapela....Byly doby,kdy se mi Edguy líbili,ale skončily s albem Hellfire Club.Následující Rocket Ride pro mne bylo zklamáním a poslední Tinnitus Sanctus považuji za naprostou příšernost.Abych to shrnul,v posledních letech si myslím,že Edguy dělá rozhodně mnohem lepší promo fotky než muziku.
Tobias Sammet sice hovoří o starších deskách s despektem zatímco o současné tvorbě se vyjadřuje tak,že člověk má pocit,že je řeč o jakémsi nadpozemském díle,jenomže právě ty kousky z dřívějších časů obsahují něco,co současné tvorbě EDGUY chybí:drajv.
Sebevědomí pinďovi z Fuldy nikdy nechybělo,ale samochvála,jak známo,páchne a dvojnásob to platí ve chvíli,kdy vlastně není co chválit.Age of The Joker totiž není nic jiného než tuctový rock/metalový popík.Prakticky jakoukoliv píseň z tohoto alba si dokážu představit v běžné radioprodukci.Úplně nejvíc to zcela jistě platí pro Two Out of Seven s tím odporným a bůhvíkde ukradeným syntenzátorovým discomotivem.Apropos,když už se mluví o vykrádání nebo,aby se snad někdo neurazil,spíš o inspiraci,nenajdete snad na desce skladbu,v níž byste nenarazili na něco,co už jste někdy slyšeli.
Základním Sammetovým problémem je AVANTASIA.Principál se ani netají tím,že při skládání nedělá rozdíl mezi projektem a domovskou kapelou /mě ale potom trochu uniká smysl projektu /,ovšem AVANTASIA mu už trochu přerůstá přes hlavu.A snad aby songy EDGUY alespoň nějak odlišil,nacpe do nich sem tam něco pro ozvláštnění:pseudorenesanční motiv v Rock of Cashel,který je ovšem tak strašlivě dlouhý,že už v polovině začne otravovat,country háv v Pandora´s Box,který je tak nudný,že bych snad raději poslouchal skutečnou country nebo recitativ v úvodní Robin Hood,kde naprosto jasně dokáže,že když se tahle disciplína neovládá,působí neuvěřitelně trapně.Robin Hood je vůbec píseň,kde se snoubí snad veškeré neduhy této desky.Je ukrutně a zbytečně dlouhá a nepřináší takřka nic nového,jen asi trochu pobaví fanoušky IRON MAIDEN,neboť právě ta zmíněná pasáž s recitativem nemůže nepřipomenut skladbu Seventh Son of A Seventh Son.Jinak zde ovšem posluchač pouze pozná,oč na desce půjde-refrény,refrény a zase refrény.Ten důraz na ně je chvílemi až směšný,třeba ve skladbě Breathe vedla snaha o co nejzapamatovatelnější melodii k tomu,že Tobi vlastně pěje La Isla Bonita.A kdyby náhodou někdo nepochopil,že právě refrény jsou tím nejdůležitějším z Jokerova věku,pak jsou mu pro jistotu v každé písni donekonečna opakovány,což natáhne délku až na samou hranici snesitelnosti.Ke všem zmíněným hříchům bych ještě připočetl produkci,Sascha Paeth se tentokrát opravdu nevyznamenal,zvláště bicí mi znějí tak nějak nijak.A za vrchol pitomosti považuji tu nejlacinější možnou vulgaritu použitou v Two Out of Seven "What a fuck,suck my cock" /na singlu jsou ovšem zmíněná slova vypuštěna/,i když bych tímto výrazem vlastně mohl svůj dojem z Age of The Joker shrnout.
2024 ©