DEATH ANGEL : THE DREAM CALLS FOR BLOOD

Takže tu máme už pár let jakousi údajnou Velkou thrashovou čtyřku. Americkou, přesněji řečeno. METALLICA, SLAYER, MEGADETH a ANTHRAX. Tak si tahle jména napište na jednu polovinu papíru a na druhou napište třeba TESTAMENT, EXODUS, OVERKILL a DEATH ANGEL. A teď mi někdo řekněte, která z těch dvou čtyřek je víc thrash?Posledně jmenovaná smečka se právě přihlásila o slovo albem The Dream Calls For Blood a udělala to s takovou razancí, že se z toho protočily panenky i Mr. Hammetovi. Není divu, tohle je totiž jízda, na kterou už METALLICA může jenom vzpomínat. Je mi jedno, jestli hudebně-finanční monstrum prodá miliardu desek nebo jestli příští koncert odehraje na Marsu, thrash metal je něco jiného, než co produkuje posledních cca dvacet let. Thrash metal je to, co produkují DEATH ANGEL!
Ti se teď nacházejí v životní formě hráčské i skladatelské a především zpěv Marka Oseguedy jejich snažení dodává ještě vyšší rozměr. Ano, kytary pánů Cavestanyho a Aguilara jsou ostré jako břitva,rytmická úderka Sisson/Carroll je bezchybná, ale hlavní slovo na albu má, z mého pohledu, právě Mark, snad jen ty výlety za Arayou by si mohl odpustit.
O thrash metalu se v poslední době hovoří trochu s despektem, ostatně metal obecně je už asi dvacet let určitou sortou lidí považován za cosi přežitého. Já si na tyhle kecy vzpomenu vždy, když se objeví podobná nahrávka jako The Dream Calls For Blood. Tolik energie, nadšení, ale i skladatelské preciznosti a muzikantské dokonalosti na jednom stříbrném kotoučku, který přehrajete za třičtvrtě hodiny? To si vážně zaslouží opovržení. Čert vem zapšklé hudební pseudointoše, my nevzdělanci budeme řvát nadšením u takových pecek, jako Left For Dead, Son of The Morning nebo Execution-Don´t Save Me. Zmíněné tři songy považuji za vrchol alba, ale nechci tím říct, že by zbytek zaostával, platí co člověk, to názor.
DEATH ANGEL byli celá léta bráni jako kapela jednoho, respektive dvou alb. Kultovní debut Ultra-Violence a labutí píseň před rozpadem Act III, to jsou desky, které jsou v souvislosti s nimi zmiňovány téměř jako jediné. Jsem přesvědčen, že The Dream Calls For Blood tuhle zvyklost změní. Možná za to může to stále ještě prvotní nadšení, ale prozatím pro mne zůstává tím nejlepším, co kapela nahrála.