CHRISTMAS METAL SYMPHONY, PRAHA, 19.12.2013

Napsal Edward The Iron (») 21. 12. 2013 v kategorii hudba, přečteno: 607×
img-1584.jpg

Vánoce, vánoce přicházejí, zpívejme přátelé… A proč to nevzít doslova?
Máme tu po roce opět ten krásný čas, kdy i osoby, které jsou jinak příčetné, propadnou zvláštnímu  šílenství, jehož příznaky se projevují tím, že postižení  vymetají obchody, aby za nehorázné peníze nakoupili blbosti, které by jinak nechtěli ani zadarmo  a ještě navíc kvůli třem volným dnům syslí doma takové potravinové zásoby, jako kdyby měla začít válka . To všechno se děje ku slávě nebeské famílie a říká se tomu, kdoví proč, svátky klidu. Kdo se tomuhle globálnímu šílenství chtěl alespoň na chvíli vyhnout, mohl navštívit vánoční besídku, kterou v Incheba tělocvičně tentokrát pořádali metalisté. Smečka slavných, výborných a zdánlivě nesourodých pěvců  přijela do matičky Prahy přednést něco metalových koled a jako doprovod jim k tomu hrála nejen kapela, ale i symfonický orchestr.
Byl jsem velmi zvědav, kolik lidí dá pět dnů před Štědrým dnem přednost muzice před naháněním Ježíška a přiznám se, že jsem měl celkem obavy z malé návštěvnosti. Ty se však ukázaly býti lichými, nehostinná prostora byla našlapaná.
Večírek začal bez prodlev, krátce po osmé napochodoval na pódium orchestr a bylo vidět, že už nástup si muzikanti užívají. Jak by ne, při své práci asi nemají mnoho možností posílat obecenstvu pozdrav ukazováním „růžků“.  Krátká symfonicko-rocková předehra  a je tu první koledník.Chuck Billy z TESTAMENT spustil  More Than Meets The Eye a mejdan se rozjel.  Na Chucka, respektive na to, jak  budou znít písně jeho domovské kapely v symfo obalu, jsem byl zvědav možná nejvíc  a fungovalo to překvapivě dobře. Byť orchestr se nezapojoval do všech písní, což platí i u ostatních účinkujících. Indián přidal prozatím ještě Souls of Black a přenechal místo dalšímu slavnému jménu. Pro Michaela Kiskeho už pár let nemám dobré slovo, s výjimkou toho, že je to vynikající zpěvák. Leč v Praze to příliš nepotvrdil. Párkrát si ukázal na krk, snad chtěl naznačit potíže, které mu zabraňují dosáhnout kosmických výšek,  ale to by mi snad ani nevadilo. Co mi ale zní v uších ještě teď, byly Kiskeho sykavky.  Šílené, návštěva logopeda je nezbytná! Archanděl  Michael vybíral svůj setík výhradně u HELLOWEEN a je to možná škoda, ovšem kdyby někde nezazpíval I Want Out, asi by dostal kopřivku.  Nebudu to nějak hrotit, ovšem jeho vystoupení pro mne bylo jediným zklamáním večera.
To další ikona předvedla přesně to, co se od ní chce. Udo Dirkschneider je prostě metalista do morku kostí a přes přibývající roky, to dává stále jasně najevo. I on hrábl pro své kousky do dávnověku, nejmladším songem byla They Want War z roku 1987. Jenže onkel Udo si může vybrat z repertoáru cokoliv a vedle nešlápne. Přesto považuji za nutné zdůraznit, že Metal Heart s podporou orchestru zní úchvatně. A zároveň dodám to, co po každém Udově vystoupení: Jestliže má někdo v těle Kovové srdce, je to právě on. Mimochodem,  byl jediný, kdo sledoval celou show svých kolegů.
Další vážně-hudební vložka odstartovala pomyslnou druhou půli, jejíž ostrý výkop obstaral znovu Chuck Billy s vykopávkou Practice What You Preach, po níž ovšem předal žezlo nově ustanovené bohyni metalu Floor Jansen. Vampýrka s ďábelsko-andělským hlasem  měla publikum na kolenou od chvíle, kdy roztočila svou hřívu a spusila Alone od HEART, za což ho pak  ve dvou kouscích nechala, podle vlastních slov, nahlédnout do své minulosti /AFTER FOREVER / i do budoucnosti /NIGHTWISH/ . Že z jejího přednesu běhal mráz po zádech asi není třeba zmiňovat, neb jest to již zaběhlou věcí. A to ještě nemělo být všechno.
Joacim Cans  měl po Floor těžkou pozici, ale obstál se ctí. HAMMERFALL sice nejsou mou úplně nejoblíbenější kapelou, ale třeba Last Man Standing je vcelku povedený song a Joacim s ním dokázal halu patřičně vyburcovat.
Což ovšem nebylo nic proti tomu, co napáchal poslední ze zúčastněných Joey Belladonna. Znovunalezený syn ANTHRAX  vtrhnul na pódium jako velká voda a famózně přednesl vzpomínku na R.J. Dia, sabbatovskou Heaven And Hell, přidal Anti-Social, Madhouse a na závěr ještě hymnu Highway To Hell. Po celou dobu hecoval diváky, doprovodnou kapelu i orchestr, ksichtil se, tlemil, mračil…zkrátka zbláznil celou halu. Pro mne nejlepší vystoupení programu!
Finále si ovšem pro sebe uzmula znovu znovu Floor, která v duetu s Joacimem vystřihla Fantoma opery. Tedy toho od A.L. Webbera, ne toho od Maidenů J.  Na úplný závěr se na scénu vrátili všichni účinkující, aby stylově zakončili vánoční besídku Tichou nocí. Bez Belladonny ovšem. Ten s kamerou na rameni skotačil mezi vším, co se na pódiu hýbalo. A do toho se klanělo, děkovalo a tleskalo a to všechno se dělalo s patřičnou vervou, neboť si to všichni, kdož se podíleli na téhle úžasné akci, zasloužili.Konec koncertní sezóny /alespoň z mého pohledu/ byl tedy velkolepý. 
METAL CHRISTMAS AND HEAVY NEW YEAR!

Tichá noc : TADY

Fotky : TADY

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel třináct a nula