Blaze Bayleyho nelze zastavit.Můžete ho vyhodit z kapely,můžete mu utéct s kapely a vzít sebou všechny ostatní muzikanty,můžete mu zakázat hrát písně nebo ho dokonce zkoušet ještě krutějším způsobem,třeba úmrtím blízké osoby,ale vždy budete mít jednu jistotu:Blaze se vrátí!
Nová deska,nová kapela,nová image-po dvouleté pauze se Blaze přihlásil s novinkou,pojmenovanou skromně The King of Metal.Jasně,vím,že nemyslí sebe ale fanoušky,ovšem na první pohled to působí poněkud bizarně,tak trochu manowarovsky.Žádných hrdinských eposů se ovšem nikdo bát nemusí,Blaze je heavy metalu oddaný naprosto bytostně a tudíž by žádné prznění své lásky nepřipustil.Jenomže...
...přiznávám,že The King of Metal je pro mne tak trochu zklamáním.A přiznávám,že vůbec nevím proč.Snad je to tím,že nepokračuje tam,kde skončil skvělý The Man Who Would Not Die a ještě lepší Promise And Terror.Blaze totiž tentokrát zřetelně ubral a je to tak trochu na škodu.Možná mi vadí ten syrový zvuk a tak trochu i ta přílišná nekomplikovanost,která z každé písně čiší.Ať je to jak chce,zkrátka se ani po několikátém poslechu nemůžu dostat do děje.Přitom jde o velmi pestrou desku,kromě klasických metalových skladeb dojde i na povedenou "pijánovku" One More Step nebo v závěru na čistě akustickou Beginning.Vzpomínková Dimebag,z mého pohledu nejpovedenější song,chytne za srdce hned při prvním poslechu a na své si přijdou i příznivci MAIDEN,především ve Fighter,kde kromě zdvojených kytar zaslechneme i bublající basu,jenomže pořád tomu něco chybí.Nevím co,nepřišel jsem na to,ale jsem si jist,že kvalit svých dvou předchůdců The King of Metal nedosahuje.Přesto si ovšem Blaze zaslouží respekt.Minimálně za to,že nevydává žádné vykalkulované umělohmotiny ale skutečné hudební zpovědi nabité emocemi.A že se tou poslední zrovna přímo netrefil do mé noty,to je jenom můj problém.
2024 ©