"Kýč je to,co se líbí lidem,umění je podvod.Umění je obraz,který si můžete pověsit vzhůru nohama a nikdo to nepozná.Kýč se líbí."
Tahle odpověděll kdysi fotograf Jan Saudek na otázku,co říká na to,když jeho tvorbu někdo označuje za kýč.Snad se tedy na mě nikdo nebude zlobit,když poslední výtvot Tobiase Sammeta označím rovněž za KÝČ.Monumentální kýč!
Přiznávám,že se mi stýská po AVANTASII v jejím metalovém provedení.Nicméně Sammet už na metal rezignoval dávno i ve svých domovských EDGUY,takže se těžko dalo očekávat,že na AVANTASII to mu bude jinak.A také není,heavy rock,pop rock,AOR-to je dnešní Smmet.Je to škoda,nahrávce by totiž určitě nějaký ostřejší flák slušel.V té záplavě mohutných melodií a pompézních aranží totiž,alespoň mě,zoufale chybí něco jako The Final Sacrifice nebo Chalice of Agony,které by album trochu rozčísla a prozářila.Takhle to je totiž tak vycizelované,že se stoho stává...kýč.Nahrávce jako takové se nedá vytknout prakticky nic.Produkce skvělá,muzikantské a pěvecké výkony vynikající a příběh? Famózní! Jenže právě ta dokonalost je z mého pohledu nedostatkem.Tam,kde měla metalová AVANTASIA drajv,ta dnešní nabízí bombastičnost,na místech,kde zněly ostré riffy,jsou ke slyšení syntenzátory,zůstala jen Sammetova schopnost oživit hudbou příběh tak,že se postavy doslova zhmotní.Což o to,není to málo,ale na to,abych The Mystery of Time zařadil do zlatého hudebního fondu to nestačí.Na rozdíl od obou dílů The Metal Opera,které tam už dávno jsou.