Vlastně ani nevím, proč jsem dostal ten nápad, zajít v úterý 24. září do Retro Music Hall na koncert tělesa s názvem ALEŠ BRICHTA PROJECT. Od chvíle, kdy někdejší frontman ARAKAINU opustil opustil palubu legendárního křižníku, mám s ním trochu problém. Jednak mě příliš nebere jeho poarakainovská tvorba, jednak mě nebavily jeho výpady směrem k bývalým spoluhráčům. Apropós, když už je řeč o ARAKAINU, viděl jsem ho nedávno Hard Rock Café na představovačce nové řady Harley-Davidson a přestože šlo o komerční akci, ne o regulérní koncert, zvítězil ve srovnání s Brichtou na celé čáře.
Nemám rád předkapely a nemám rád revivaly. Takže asi bude všem jasné, že jsem nebyl u vytržení ze souboru, který se jmenuje KRANZ a k názvu si píše přídomek Jiří Schelinger Revival. Abych tedy nevypadal, že něco apriori haním, napíšu, že kapela repertoár ovládá mistrně a zpěvák Luboš Rosenkranz disponuje nejen zappovskou vizáží, ale i schelingerovským hlasem. Přesto musím konstatovat, že vystoupení bylo zbytečně dlouhé, některé kousky klidně mohly zůstat nezahrány. Například blbina René, já a Rudolf mě fakt vyděsila, začal jsem mít obavy, aby nedošlo snad ještě na Dráty pletací nebo Sim sala bim. Naštěstí se tak nestalo.
Po předlouhé předkapele následovala, chválabohu, krátká pauza a pak už hlavní hvězda večera.
Kapele to velmi dobře hraje /jak by také ne, když ji před sebou žene famózní Štěpán Smetáček/, Brichtovi to celkem slušně zpívá, tak proč koncert tak nějak nemá grády? Řekl bych, že na vině je skladba play listu. Překvapivě se totiž z počátku vůbec nehraje z nové desky, přednost dostávají songy starší i prastaré. Třeba trojice Barák na vodstřel, Výlet do bájí, Lidi jsou lidi se určitě nehodí do první půlhodinky koncertu a neprospěla jim ani absence akustické kytary, ani jiné tempo. První byla zahrána o poznání pomaleji a stal se z ní cajdák, třetí zase o poznání rychleji a také to nebylo ono. Když ovšem konečně došlo na novinky, nebylo na co nadávat, tedy snad až na výpadek textu, ale to stává i větším esům. Můj soukromý vrchol přišel s arakainovskou Zlá křídla osamění, jejíž zařazení pro mne bylo velkým překvapením. Milým, dodávám. Sympatické bylo i vystoupení hostů Lucie Roubíčkové a Petra Koláře, méně sympatické byly narážky na fotbalovou Slavii nebo třeba řeč, která uvedla pana K. Louska a v níž se pan A. B. Richta zapomněl zmínit o tom, jak hlasitě podporoval jednoho přemoudřelého pána, který je právě praotcem podobných Lousků. No, uvidíme, čeho se ještě dočkáme, neboť v nadcházejících volbách míří pěvec do politiky! Jak tam dopadne, nevím a je to mi to jedno. Bude-li ale po hudební stránce aspoň tam, kde je teď, nebude to špatné. I když bývalo mnohem, mnohem lépe.
2024 ©