Třikrát v historii stáli Accept na rozcestí.Poprvé to bylo v roce 1987 po odchodu Udo Dirkschneidera a tehdy to nedopadlo dobře.Velmi povedená deska Eat The Heat nikoho nezajímala,kdekdo razil názor,že Accept bez Uda nejsou to pravé.Rozuměl jsem tomu,měl jsem to tak tehdy také a desku jsem docenil až po pár letech.Druhý mezník přišel roku1993.Udo se slavně vrátil a album Objection Overruled bylo mimořádně vydařené.Zdálo se,že se věci dostaly do normálu a kapela pošlape vesele dál.Bohužel,deska Death Row /1994/ žádný velký úspěch nezaznamenalo,čemuž se nelze divit,album opravdu nepatří do zlatého fondu heavy metalu.Hřebík do rakve znamenal následující Predator /1996/.Upřímně řečeno,dodnes nevím,co tím pánové sledovali.Do kapely se vplížila nepohoda,příliš mnoho lidí chtělo rozhodovat o směru,kterým se půjde a z alba je to cítit od prvních tónů.A když Udo,který odmítl opustit svou kapelu se kterou vydával jednu desku lepší než druhou,zdálo se,že Kovové srdce definitivně dotlouklo.Pokusy o resuscitaci v podobě několika festivalových vystoupení se nezdařily a frontman definitivně deklaroval nezájem.Accept R.I.P.
Jak pravila Alenka,"občas uvěřím před snídaní v šest neskutečných věcí",a jedna taková se opravdu stala.Kdo nevěří na vzkříšení,ať rychle věřit začne!Na scéně se totiž objevil jakýsi Mark Tornillo.Stohy papíru se už popsaly o tom,jak Wolf a Peter společně jamovali a tento chlapík se k nim přidal,jak jim šla hlava kolem,když spustil staré Udovi fláky a jak se jádro Accept během chvíle rozhodlo k návratu s Markem za mikrofonem.Tahle historka je už teď součástí historie heavy metalu a má za následek třetí a zatím poslední milník historie Accept.Comeback desetiletí byl odstartován,zbývalo jediné:natočit album.
Po čtrnácti letech se do světa dostal materiál se značkou Accept.Uvedla ho výborná klipovka Teutonic Terror a u nás i vystoupení na festivalu MOR.Velká část návštěvníků prohlašovala,že Accept byli tím nejlepším,co bylo ve Vizovicích k vidění i slyšení.Nedivím se.Tenhle germánský /Teutonic/ teror musel skandinávskou princeznu Tarju rozprášit na vločky a takzvaní Králové metalu by se měli odebrat do nejbližších sběrných surovin a odevzdat tam své meče,kladiva a sekery a pokud možno tam i zůstat!Tahle deska vraždí od prvního pohledu na famózní obal!Zkrvavená ruka Petera Baltese naznačuje:"Vy, kdož si myslíte,že hrajete metal,nás chcete vyzvat na souboj?OK,ale vítězem budeme MY!"Nechci rozebírat jednotlivé skladby,nemělo by to smysl.Ke slyšení je Accept se vším,co k němu patří.Silné melodie,mohutné sbory,zapamatovatelné refrény a sóla,která nehraje nikdo na světě tak jako Wolf Hoffmann.Markův hlas boří hradby a dává zapomenout na Uda,i když je pravda,že v každé písni jsem přemýšlel nad tím,že by se do ní Herr Dirkschneider hodil také náramně.I tohle ale ukazuje na to,že se jedná o skutečné Accept.Kapela chtěla natočit desku,z níž bude moci vybírat koncertní materiál,aby show nebyla pouze přehlídkou Udových songů a podařilo se jí to na jedničku.Naživo můžou směle odehrát kompletní album a stoprocentně to bude fungovat.O melodiích a refrénech,které si zapamatujete na první poslech už řeč byla a pro ty,kteří si pamatovat nechtějí je téměř v každé skladbě nějaké to "ohoho",které se dá vyřvávat i bez znalosti textu.Kdybych si měl vybrat své favority,pak je to zcela jistě úvodní pecka Beat The Bastards,Teutonic Terror,The Abyss,titulní Blood of The Nations...ne,vypsal bych nejspíš kompletní seznam písní.
Accept jsou tedy zpět a deskou rozmetaly poslední obavy,že by snad mělo jít jen o jakýsi přivýdělek k důchodu.Blood of The Nations je opravdu dílo hodné jména svých stvořitelů a já jsem poprvé po téměř čtvrtstoletí rád,že Udo kapelu opustil,protože dnes jsou na světě dvě skvělé kapely namísto jedné.A koncertním promotérům bych chtěl poslat tento vzkaz:okamžitě zasedněte ke komunikačním přístrojům a koukejte nám sem tuhle nádheru přivézt naživo!
ACCEPT:Teutonic Terror:http://www.youtube.com/watch?v=yOwCqkUmags&feature=fvst
2025 ©