Byl to smutný den.Ostatně jako každý jiný ve Výcvikovém středisku spojovacích specialistů v Popradu.Pár dní po přísaze,domů za hektar.Popradská péeška byla plná nás zobáků,nástupní termín říjen 1989.Přežít další den,to bylo to nejdůležitější,o co nám šlo.A pátek 17.11.1989 jsme přežili.V 19:30 jsme se sešli na politickovýchovné světnici na tradiční a především povinné sledování Televizních novin.Každodenní dávka informací o úspěších socialismu,posledních pár dnů ale okořeněná náletem německých demokratických občanů na pražskou ambasádu Němců spolkových,jakož i zbořením Berlínské zdi,což se ovšem v ČSSR nesetkalo s až tak velkým ohlasem.Všeobecné veselí z toho,že má režim polízanici i z těch trabantů v pražských ulicích bylo osvěžením těch hnusně stejných vojenských dní.V pátek 17.11.jsme se ovšem dozvěděli něco o jakési demonstraci.Studenti šli z Albertova a provolávali protistátní hesla.Demonstrace byla rozehnána Veřejnou bezpečností.To bylo tak nějak všechno,co jsme se ten večer dozvěděli.Nebyl důvod myslet si,že to skončí jinak,než ty ostatní.Protistátní síly budou potlačeny,pracující lid bude mít i nadále klid na budování rozvinuté socialistické společnosti.Jenomže večer někdo ze spolubojovníků přinesl zprávy o tom,že se v Praze něco děje.Začala se žhavit tranzistorová rádia,podařilo se naladit i některou z těch štvavých vysílaček,bohužel už nevím kterou,a tak jsme slyšeli něco o brutálním zákroku,o studentech ukrývajících se v divadlech nebo okolních domech,ale pořád nikoho nenapadlo,že by to mohlo dopadnout ...jak vlastně?Prostě,nikoho nenapadlo,že začala Revoluce! Druhý den,tradiční sobotní PHD /pro ty co nebyli na vojně,PHD byl celoútvarový úklid,kdy se uklízelo i to,co bylo čisté./Stejně jako celou republikou se i u názačala šířit zpráva o mrtvém studentovi.Večer na Televizní noviny bylo vyprodáno.Přišli i ti,kteří se obvykle snažili někde zašít.A viděli jsme,jak se Československá /socialistická/ televize snaží zprávu o mrtvém studentovi vyvrátit.Trochu se to nepovedlo.Mluvilo se o tom,že toho jména byli objeveni dva studenti,ovšem jeden nebyl nalezen a druhý vypadal,že má za sebou pořádnou nakládačku.Navíc,prý náhodou,byl obraz černobílý.Údajně se porouchala kamera.I skeptikům došlo,že tohle už nejpíš nebude mít normální průběh.Útvar byl rozdělen na tři tábory,ostatně jako celá země.První část měla jen radost,že se něco děje,druhá tvrdila,že je potřeba dát jim přes hubu víc /živlům/ a třetí,nejmenší část začala věřit v možnost převratu.Ale co si kdo představoval pod slovem převrat? Oproti svým soudruhům ve zbrani jsem měl obrovskou výhodu.V pondělí 20.listopadu jsem nastupoval do košické Vojenské nemocnice,takže jsem měl informace opravdu civilní.Přístup k novinám nebo k televiznímu vysílání byl něco neuvěřitelného.K tomu na pokoji dráťák,který běžel pořád.Vzpomínám si,že když už události nabíraly spád,vysílal program tehdejší stanice Hvězda,takže lepší přísun informací jsem v tu dobu opravdu mít nemohl.Média den co den ustupovala od frází typu "Co chtějí ?" ,a stále častěji dostávaly prostor hlasy a požadavky studentů.Jako voják v relativním civilním světě jsem měl ale poněkud problém s financemi.Noviny,dopisy,telefonáty,to všechno stálo dost peněz.Tedy,ne že bych utrácel pouze za tyto bohulibé účely,ale ty výše uvedené věci byli jaksi navíc.Rozesílání nejrůznějších tiskovin stálo asi nejvíc.Zpětně mi pochopitelně došlo,že to byla pitomost.Ty materiály neměli většinou pražádnou cenu,ale mě to zkrátilo dlouhou chvíli,kamarády to potěšilo,a hlavně:dělal jsem revoluci!Na útvaru byli lační po informacích,měli většinou stále jen ty Televizní noviny,kamarádi v civilu zase chtěli vědět,co se děje v armádě /"Půjdete s námi nebo proti nám ?"/.Zkrátka a dobře,spolubojovníci nejspíš mysleli,že jsem členem jakési odbojové buňky,doma pravděpodobně žili v přesvědčení,že se mnou bude ministr obrany Václavík konzultovat nasazení armády.Po návratu do Popradu jsem zjistil,že vojáci měli stejně tak málo informací o nasazení armády,jako civilisté.Tedy alespoň na našem útvaru.Vím,že se o tom tenkrát mluvilo,ale osobně jsem to pokládal za nesmysl,za něco absolutně nepředstavitelného.A jsem moc rád,že to taky tak dopadlo. Pobyt v nemocnici měl ještě jednu výhodu.Bylo vidět na lidi.A bylo to zvláštní srovnání těch lidiček přicházejících na návštěvy s nemocničním personálem.Musím upřímně prohlásit,že personál byl až na jedinou vyjímku velmi,ale opravdu velmi nesympatický.Vzpomínám na poznámky po skončení návštěv,které už pomalu začínaly chodit ozdobeny trikolórou,vzpomínám na generální stávku,kdy ta jediná sympatická vyjímka v personálu říkala,že si nikdo z nich nesmí dovolit vyjádřit podporu stávkujícím ani tou trikolórou a vzpomínám na jednu ze sester,která při sledování demonstrace na Letné křičela něco o střílení.Ale to už revoluce byla v plném proudu a nedala se zastavit. Na útvar jsem se vracel začátkem prosince.Přijel jsem do úplně jiného světa.Nejenže jsem viděl konečně naživo zdi plné plakátů,v Popradu jsem si dokonce prodloužil cestu z nádraží asi o hodinu,jen abych si něco přečetl,ale především Československá lidová armáda byla úplně jiná,než když jsem ji opustil.Pár dnů je člověk nechá bez dozoru a takhle to dopadne! Chování vojáků z povolání bylo zábavné.Nevěděli totiž,zda mají být stále přísní,nebo jestli nebude lepší být poněkud dobráčtější,když už máme tu revoluci.Československá lidová armáda přišla o svou lidovost,důstojníci opouštěli KSČ,kdo nechtěl,později musel,a my záklaďáci jsme se bavili.Zažil jsem humornou scénku,kdy jistý podplukovník,který by ještě před pár týdny chtěl vyhlásit válku Spojeným státům ukrutně seřval vojína,jenž se přeřekl a oslovil ho soudruhu.Kdyby tomuto důstojníkovi někdo řekl "pane" před revolucí,byl by na místě zastřelen!Velkou legrací bylo tzv.politické školení mužstva,kdy ti,kteří nás nabádali k ostražitosti před imperialisty,učili nás zčistajasna o významu Tomáše Garrigua Masaryka.Jeden z nich dokonce nebyl schopen ani vyslovit jeho jméno správně!Velmi vydařenou estrádou bylo také odzbrojování Lidových milicí,které obvykle skončilo v restauraci.Začal prostě zvolna rozklad a zánik armády v té podobě,v jaké jsme ji znali dlouhá desetiletí.Nenapadlo nás v tu dobu,že začíná i rozklad republiky.Ale rozhodně se na vojně v těchto revolučních i těch následujících dnech,týdnech a měsících žilo lépe.
2024 ©