Proč onen trempíkový titulek?No protože o nic jiného nešlo!Osmdesátky byly pro metal to nejkrásnější období,vycházely ty nejlepší desky,vznikla obrovská spousta důležitých kapel a hlavně-my staří jsme byli mladí!!!
V sobotu 19.6.se na milovickém letišti odehrála naprosto mimořádná akce.Koncert,který byl ještě před pár lety nemyslitelný.Velká thrashová čtyřka METALLICA,SLAYER,MEGADETH a ANTHRAX poprvé na jednom pódiu,to je něco, o čem se nám pamětníkům nesnilo ani v osmdesátých letech,kdy i METALLICA byla ještě thrash metalovou kapelou,natož v letech devadesátých,kdy se stala hvězdou showbussinesu.Je více než jasné,že hlavním důvodem uspořádání podobného monstrkoncertu je krize hudebního průmyslu a snaha,alespoň nějak přijít k penězům,které utíkají přes internet.Přiznám se,že od první zveřejněné informace o tomto festivalu jsem měl pochybnosti,že se uskuteční.Stále jsem čekal na nějaký výrok,který způsobí,že se někdo odmítne zůčastnit.Naštěstí se tak nestalo a po několika změnách v sestavě účinkujících,z nichž nejtragištější měla na svědomí smrt R.J.Dia,mohl festival vypuknout.
Pro někoho,kdo stejně jako já vyrůstal se všemi zmíněnými kapelami a i přes svůj požehnaný věk stále zůstal těžkému kovu věrný,byla účast poviností.Od nejrůznějších pisálků a hudebních vědců jsem se sice dozvídal cosi o vykopávkách,ale kdo by si z toho něco dělal? Tzv.moderní muzika je mi ukradená,dokonce samo slovo"moderní" nesnáším,a mimo to,je to trochu jako setkání s bývalými láskami.Z jedné se stala namyšlená fiflena,kterou zajímají jen peníze,ale když ji potkáte,řeknete si,že je to pořád zatraceně pěkná ženská.Druhá kašle na módu,je hrubá a občas vám třeba i jednu vrazí,ale právě to se vám na ní líbí.Třetí bejvalka je trochu zádumčivá,melancholická,ale sem tam dokáže taky pěkně vybuchnout,snad za to můžou její experimenty s návykovými látkami.No a čtvrtá?Ta je pořád stejně veselá,rozpustilá a oblečená do nemoderních hadrů,tak jak jste ji měli rádi.Jména si k těmto charakteristikám doplňte sami.
Sobotní ráno bylo na letišti Boží dar živo.Jak by také ne,když velká část návštěvníků,především těch zahraničních,dorazila už v pátek.Kromě tradičních jazyků jako je němčina,polština nebo nezbytná slovenština bylo možno zaslechnout i španělštinu,francouzštinu či holandštinu a k vidění byli třeba i fandové z Řecka (s vlajkou na níž byl nápis Escape from Greece) nebo z Egypta.A právě tady nastal první problém,jímž si dovolím otevřít část,věnovanou organizaci festivalu.Ochranka,tradičně tvořená potenciálními zákazníky továrníka Bierhanzla totiž měla nulové jazykové znalosti,tudíž nebyla schopna podat cizozemcům sebemenší informanci.Tedy ,ne že by chtěla nebo se o to dokonce snažila.Byl to opravdu trapas a pořadatelé by pro příště měli alespoň na pár míst postavit jazykově vybavené lidi.První minus pro festival.Tradičním problémem podobných akcí bývá občerstvení.Ani v Milovicích tomu nebylo jinak.Hned po ranním příjezdu mě zaujal počet stánků v prostoru před areálem.Jeden s pivem a jeden s nevím čím,ale byla na to ukrutná fronta.A také nečekaná absence pivních stanů,kde by bylo možno se posadit,což jsme v mnohem větším měřítku pocítili uvnitř areálu.Před vstupem chybějící sezení nahrazoval alespoň otevřený hangár,kde za pípou stálo letadlo,ale uvnitř koncertního prostoru jste si neměli šanci sednout.Nejen pivem živ je návštěvník festivalu,ovšem s jídlem byla situace ještě mnohem horší.
Zatímco uvnitř už byly fronty na tekuté občerstvení poměrně snesitelné,dostat něco k jídlu znamenalo obětovat set jednoho z účinkujících.Počet stánků s jídlem byl totiž katastrofálně nízký!Druhé minus.
Když se otevřely brány a hudbychtivý dav vtrhl dovnitř,za moment s překvapením zjistil,že vlastně uvnitř ještě není.Pár stánků s občerstvením velmi rychle obsazených,několik se vším možným i nemožným a všudypřítomný,ale velmi chabý merchandise.Tento koridor,jimž se posléze procházelo z jednoho pódia na druhé, se poměrně rychle zaplnil tak,že v něm přestávalo být k hnutí a definitivní otevření areálu přišlo v pravou chvíli.S výše zmíněnou absencí pivních stanů souvisí ještě jedna věc,která zdánlivě nemá s hudbou nic společného.Patří v posledních letech k dobrému zvyku,že v době konání fotbalového MS popř.ME bývá možnost sledovat přenosy.V Milovicích nikoliv,což nelibě nesli především němečtí fandové,jichž se zápas Ghany s Austrálií bytostně dotýkal.A ještě jednou,a naposledy sezení:když si pořadatelé pozvou někam METALLIKU,měli by mít na paměti,že na tuto kapelu nechodí pouze festivalové nebo ortodoxně rockové obecenstvo.Pro ty,kdož nejsou zvyklí na festivalové nepohodlí by příště stálo za to postavit tribunu k sezení.Tedy větší než ta VIP v Milovicích.Docela by mě zajímalo,jak velký by byl počet kolabujících,kdyby se teploty vyšplhaly na čtyřicítku,jako tomu bylo pár dnů před akcí.Tím končím pojednání o technickém zabezpečení festivalu a jdeme na muziku.
SHOGUN TOKUGAWA je kapela o jejíž existenci jsem neměl ani zdání.Otevírala program na vedlejším pódiu a na první pohled působila dojmem studentíků z dobrých rodin.Byl to velký omyl!Jejich screamo vůbec nenudilo.Ne že bych nikdy nic lepšího neslyšel,ale bavilo mě to.Kluci si svůj set velmi užívali a za zmínku stojí především basák,který vyvíjel takovou aktivitu,že skončil na krovkách!Čas vyhrazený kapele uběhl nečekaně rychle a pod pódiem to začalo houstnout.Na scénu se totiž chystal DEBUSTROL.
Česká thrashová jednička (bez diskuse!) zahrála tak jako obvykle:výtečně."Tak si všichni userte,je tady Debustrol!" a už to jelo.Prověřené fláky uvedly obecenstvo do varu a atmosféra už v časném odpoledni začala nabírat obrátky.Kolins během setu zúčtoval se třetí scénou ("Nevím,co se serou na metalovej festival ?!?") a pochopitelně zahrál na motorovou pilu.Velmi příjemně strávená třičtvrtěhodinka zase rozproudila krev o něco víc.
Konec koncertu DEBUSTROL pro mne znamenal přesun na hlavní Apollo stage a to nadobro.Chtěl jsem sice vidět FEAR FACTORY ovšem jejich koncert kolidoval s ANTHRAX a přednost jsem dal právě partě Scotta Iana.Ještě než ale přišel jejich čas,řádili na hlavním pódiu DevilDriver.Není to zrovna moje nejoblíbenější kapela,ale jejich produkce byla velmi dobrá a kupodivu dokázal neúnavný zpěvák milovické obecenstvo značně rozpohybovat.
Překvapilo mě to,protože od publika,jehož většina přijela na METALLIKU bych čekal spíš rezervovanější přístup.O to ale lépe.
No a pak už přišel čas pro první kapelu z The Big Four.Na pódium nakráčeli ANTHRAX v čele s Rulíkem zlomocným,tedy Belladonou.Ať si říká kdo chce,co chce,Joey sedí do téhle kapely jako ta část těla,kde záda ztrácejí své slušné jméno na hrnec.Vím,že hodně lidí velebí Johna Bushe,ale já na Belladonu nedám dopustit a jsem rád,že problémy na místě vokalisty skončily právě jeho návratem.S ANTHRAX začal ten pravý návrat do osmdesátek,do doby,kdy lidé poslouchali hudbu a zpěv a nikoliv umělohmotnou produkci,od které nemohou čekat ani jedno ani druhé.Be All,End All,Indians,Madhouse...jedna pecka za druhou letěla do nadšených diváků a na kapele bylo velmi poznat,že si hraní užívá.Téměř všechna média papouškovala stupidní názor,že z toho co Joey během produkce říkal je možno interpretovat pouze pozdrav,ale nikdo(vůbec nikdo!!!) nepřipoměl,že pouze on byl jediný,kdo si vzpoměl na R.J.Dia!Vsuvka Heaven And Hell během Indians byla famózní!A upřímně se přiznávám,že jsem měl co dělat,abych se nerozbrečel.Úžasné vystoupení!Striktní dodržování hracích časů bohužel nedovolovalo přídavky,takže poklona pánové a někdy příště nashle.
/Antisocial:http://www.youtube.com/watch?v=4czoh_bL3vk/
Půlhodinová pauza,rychlé pivko,jedno sebou a vzhůru na MEGADETH.Zatímco s ANTHRAX je téměř vždy sranda,kolem Mustaineovi party moc veselo nebývá.V poslední době však démoni nechávají nejspíš Davea na pokoji,deska Endgame se velmi vydařila a navíc-návrat Davea Ellefsona-co jiného byste chtěli jako pozvánku.
Kapela nastoupila celkem nenápadně na pódium a spustila fantastickou smršť,která byla oslavou hudby i fanoušků MEGADETH.Holy Wars jako otvírák a Hangar 18,tedy vzpomínka na Rust In Peace,Wake Up Dead,Headcrusher...Dave moc nemluví,prakticky vůbec a po dobu celého vystoupení působí tak trochu stydlivě a zadumaně.Tím líp ovšem hraje a to platí o celé kapele.Bohužel ne o zvukaři,který právě při MEGADETH začal předvádět,že i na tak velké akci je možno totálně zprznit zvuk.Ještě o tom bude řeč,MEGADETH totiž zdaleka nebyl ten nejhorší případ.Ale jinak je koncert nádherným zážitkem.Zazní takové legendy jako In My Darkest Hour,Trust nebo Symphony of Destruction...a pak už Peace Sells...a konec.Nechápavě koukám na hodinky a nevěřím,že čas vyhrazený MEGADETH je u konce,vždyť to před chvílí začalo!Ale bohužel,nedá se nic dělat.Tak tedy děkujeme pánové,ať vám forma vydrží.
Změna v programu poslala na stage ALICE IN CHAINS namísto SLAYER a já byl velmi rád.Zaprvé mě grunge,tudíž ani tato kapela nezajímá,zadruhé jsem měl ukrutný hlad a vzhledem k výše popsanému,výprava za žvancem zabrala téměř celou dobu,kterou AIC trávili na pódiu.Hodnocením nemohu sloužit,ani bych to neuměl.
To u další partičky už sloužit můžu.Na milovické letiště se začala snášet
tma a za pekelných zvuků vstoupilo mezi nás Jeho veličenstvo SLAYER.Kapela,kterou můžete buď milovat nebo nenávidět.Je to klišé,ale v tomto případě to platí bez vyjímky.War Painted Blood jako úvodní skladba rozpoutala v okolí pódia peklo (jak jinak,že?),následující Jihad ho vystupňoval a tradiční Arayova otázka "Are you ready for war?" a následná War Ensemble rozmetala poslední zbytky odporu.Tři písně stačily na to,aby SLAYER zcela ovládli publikum.
A nezabránil jim v tom ani opět trochu zhoršivší se zvuk,který narušil především nádhernou Seassons In The Abyss.Ale je to opět jediná vada na kráse,protože SLAYER hrají jako o život (náš) a krmí nás těmi nejkrvavějšími flákotami.Hell Awaits,Mandatory Suicide,Chemical Warfare,South of Heaven...co píseň,to nesmrtelný skvost z pokladnice světového metalu.Romantická balada Angel of Death pak zakončila toto vskutku infernální vystoupení,možná nejlepší,které jsem od nich kdy viděl.http://www.youtube.com/watch?v=ny45rxAkY38SLAYER potvrdili svou neotřesitelnou pozici thrashmetalových králů,kterým se nikdo ani nepřibližuje.Vím,je to věc názoru,ale také vím,že jediný správný názor je tento!
Kdo se stejně naivně jako já domníval,že si před METALLIKOU odskočí na jedno rychlé,které ze sebe urychleně vydá a vrátí se zaujmout pozici,byl velmi rychle vyveden z omylu.Dav se totiž nehodlal hnout a jeho opuštění znamenalo faktickou nemožnost návratu.Rezignace na pohyb znamenala zase více než pětihodinové stání na jednom místě.Kdo to nezažil,neví jak příjemná je to věc pro nohy,záda a krční páteř.Vřele doporučuji,uvidíte,jak si potom budete vážit židle neřkuli postele.V mém okolí se nám čekání na hlavní hvězdu pokoušel zpestřit mladý Němec,který měl sice rozměr pingpongového míčku o to víc však byl kurážnější.Hrozící konflikt naštěstí zažehnali ostatní příslušníci jeho národa,kteří si ho pro jistotu postavili za sebe.METALLICA natáhla čekání o dobrých dvacet minut,ale pak...
...pak už se na postranních plátnech rozeběhl Eli Wallach po nekonečném hřbitově a známá melodie ohlásila nástup.Miluju tenhle film,tuhle scénu a tuhle hudbu,zvlášť když po ní následuje Creeping Death.Lars,který se zjevil na obří obrazovce za pódiem to naťukal a jízda začala.http://www.youtube.com/v/JQi0HacKfic&hl=cs_CZ&fs=1&"></param><param 
Úvodní pětiskladbová palba byla neuvěřitelná-Creeping Death,For Whom The Bell Tolls,dobře,tenhle úvod je celkem tradiční,ale co je sakra tohle? Disposable Heroes! Hráli to vůbec někdy naživo? Harvester of Sorrow,další bomba a nakonec Fade The Black.Tím skončil (prozatím) další vandr do osmdesátek a slovo dostala nová deska Death Magnetic.http://www.youtube.com/watch?v=iWW3T-M6XCYPůsobivé intro a That Was Just Your Life následovaná Cyanide ale nefungují na publikum tak,jako prověřené vykopávky.Nedivím se,mám to tak stejně.Upadající atmosféru ovšem hned zase povzbudí Sad But True a Welcome Home,jíž předchází krátké Robertovo sólíčkohttp://www.youtube.com/watch?v=sPkpQwRl-6A.Ještě jedno zastavení u nového cédéčka v podobě My Apocalypse a opět je znát,že nové písně prostě nemají to kouzlo,jako starší pecky.Není to špatný materiál,ale jednoduše mu chybí něco navíc.Je ovšem překvapení,že METALLICA vyřadila z play listu One II,tedy píseň The Day That Never Comes,která je tématem i stavbou opravdu jakousi druhou částí legendárního songu a v kombinaci s ním měla na koncertech své kouzlo.V Milovicích nám ovšem musela stačit jen ta originální verzehttp://www.youtube.com/watch?v=Dfn4TcNryao+http://www.youtube.com/watch?v=K6cAGWVSzM4.Nadšení obecenstva zase začalo stoupat a vydrželo až do konce.Jak by také ne,postaral se o to dvojblok Master Of Puppets,Battery,nepostradatelná Nothing Else Matters a "jakože" závěrečná Enter Sandman.Vyvolávání kapely zpět netrvalo dlouho.Pár srandiček a první přídavek:prapodivně zahraná cover verze Helpless a na ni navazující Motorbreath,a pak už jen definitivně závěrečná skladba dne."Just three words!",jak pravil James-SEEK AND DESTROY.Zařvali jsme si asi všichni bez vyjímky.
http://www.youtube.com/watch?v=oEXk_3rLp5gBěhem poměrně dlouhé doby,kdy se kapela loučila s nadšeným davem,jsem přemýšlel,jak je možné,že kapela jako METALLICA hraje s tak mizerným zvukem.Hetfieldův zpěv nebyl místy vůbec slyšet a čas od času šlo z repráků něco,co připomínalo stokrát přehranou kazetu s šedesátou kopií,tedy něco,co jsme mívali doma před více než dvaceti lety (ejhle,zase ty osmdesátky).
Báječný den končil.Můžeme si myslet o METALLICE co chceme,v posledních letech bylo její chování mnohem hvězdnější než její studiová produkce,ale koncertně je to naprostá špička.Není na světě moc interpretů,od kterých dostanete takovou show,jako od METALLIKY,to je nutno si přiznat.A ještě jedna technická poznámka:autor nápadu s obří obrazovku za pódiem by měl dostat několik Nobelových cen a tato věc by se měla zavést povinně!
Závějí kelímků jsme se brodili cestou od pódia,někdo do kempu,někdo do auta,někdo (jako já) na pivo,protože žízeň byla ukrutná.A říkali jsme si,jaký bude příští ročník festivalu,na nějž už organizátoři zvali.Technicky mají hodně co dohánět,ale možná právě proto nasadili laťku tak nizko.Ovšem hudebně?Nenapadá mě moc rovnocenných kombinací kapel.Ale nechme se překvapit.A těšme se!
2024 © 