SATYRICON : SATYRICON

Black metal nebyl nikdy tím pravým šálkem mého hudebního čaje a přesto jsem byl z posledních dvou desek SATYRICON nadšen. To samo o sobě něco signalizuje. Minimalismus, který na Now, Diabolical respektive The Age of Nero nabízeli, mě bavil. Nebavily mě ovšem názory, podle nichž kapela přišla s čímsi nadpozemským /nebo možná podpozemským, jak kdo chce/. A s blížícím se datem vydání novinky, na níž se čekalo celou pětiletku, se i z kapely začaly ozývat hlasy, z nichž by člověk nabyl dojmu, že nic tak geniálního jako SATYRICON tady nebylo v minulosti a nebude v budoucnosti, načež krátce před tím než eponymní album spatřilo světlo světa, Satyr prohlásil, že albová novinka bude určovat směr, kterým se bude black metal ubírat dál. Nevím, vymlouvat mu to nebudu. Ale tuším, co si o tomhle vyjádření asi myslí třeba Mr. Cronos. A já osobně jsem toho názoru, že tohle už s black metalem nemá mnoho společného. SATYRICON na předchozích dvou deskách ohlodali svou muziku na kost a nyní ohlodávají tu kost. Skoro aby měl člověk obavu, že v nepříliš vzdálené budoucnosti vydá norské duo nahrávku, na níž bude Frost bouchat do bubnu a Satyr do toho bude povídat, což posléze mnozí označí za absolutní bombu.
Pokud to, co jsem napsal výše, vypadá jako kritika, pak je to špatně, z desky mám velmi dobrý  pocit. Od překrásného obalu po poslední tón nemám, co bych vytkl. Tedy pokud nikdo nebude chtít, abych o tom, co slyším, mluvil jako o black metalu. Nebudu hystericky křičet něco o zaprodancích nebo o mainstreamu, ale SATYRICON v současnosti zkrátka plují na vlnách rock´n´rollu, hard rocku a možná klasického metalu, o čemž sama kapela na albu podá důkaz. Nebo se snad najde smělec, který by označil song Phoenix za black metal? Tahle píseň rozdělila okamžitě fanoušky na dva tábory a já mám za to, že to byl také jediný záměr, s nímž ji kapela na desku umístila. Předpokládám, že se brzy dozvíme, jak zásadní skladba to pro kapelu je a že skutečný význam pochopíme později a tak dále bla bla bla...Upřímně řečeno, přestože se mi Phoenix líbí, jeho zařazení nechápu. Nemám nic, proti uvedení netradiční písně, ale nechápu, proč ji musí zpívat člověk, který s kapelou nemá nic společného. No nic, kdo má s touhle rockovinou problém, může ji přeskočit, já to dělat nebudu, i když si přece jenom raději dám Tro og kraft, Nocturnal Flare a především Nekrohaven, kterou považuju za vrchol desky. V každém případě se na živé předvedení novinek, k němuž dojde 30. listpoadu v pražském klubu Nová Chmelnice, těším.